Malířské ikony českých Vánoc

V kraji, jemuž dříve říkali Prácheňský, nedaleko města Písku, leží městečko Mirotice. Zde se 18. listopadu 1852 narodil významný český malíř MIKOLÁŠ ALEŠ. Do rodiny, jejíž součástí byl v té době již šestiletý bratr František a čtyřletý bratr Jan, patřil i strýc Tomáš Famfule, matčin bratr. Právě od něho se malý Mikoláš učil lidové moudrosti a mravní pevnosti. Strýc často synovcům vyprávěl o vojenských taženích, která zažil, když byl odveden na vojnu a sloužil u „švališarů“, jak se říkalo vojínům lehké jízdy (chevauxlégers).

Otec Mikoláše byl písař, později tajemník v Miroticích, pěkně psal a kreslil. Matka byla původu spíše selského, ráda však vyšívala a sama si výšivkové vzory i kreslila. Číst a psát se učil Mikoláš ve škole mirotické a když mu minul devátý rok, byl zaslán za bratry do Písku, kde pak společně studovali na gymnáziu. Nejstarší bratr František byl dobrý kreslíř a básník a Jan byl hoch mimořádné ho výtvarného nadání. Bohužel v roce 1865 v 19 letech František předčasně umírá a rok na to i Jan. O 3 roky později umírá i jejich matka. Aleš poté odchází do Prahy na malířskou akademii. V Praze se spřátelí s Aloisem Jiráskem, kterému později ilustruje například knihu „Z Čech až na konec světa“, s medikem Josefem Thomayerem a mnoha dalšími. Se svým malířským vzorem, Josefem Mánesem, Aleš již bohužel setkání nestihne, neb krátce po jeho příjezdu do Prahy umírá.

V roce 1879 vyhráli spolu s Františ kem Ženíškem první cenu v soutěži na výzdobu Národního divadla a do stali 2500 zl. za dílo nesoucí název „Vlast“. Téhož roku se oženil s Marií Keilovou. Dne 12. srpna 1881 vypukl v Národním divadle požár, ale naštěstí část budovy (foyer), kde byly Alšovy malby, zůstala ohněm ušetřena.

Mikoláš se zajímal především o dějiny českého národa, rád putoval po hradech a zámcích, aby poznal svou vlast a její historii. Např. ve svých historických kresbách často zobrazoval období husitství! Již jako čtyřletý hoch namaloval svého prvního svatého Václava! Při svých toulkách si pořizoval náčrtky venkovských osob a součástek krojů, aby pak mohl ve svých kresbách zachytit venkov napůl podle pravdy, napůl podle přání svého srdce. Jeho tvorbu ovlivnil i rok strávený u uherského pěšího pluku v Praze, kde poznal Slováky, Maďary i cikány, především jejich zvyky a písně. Mikoláš měl výbornou paměť a velký smysl pro detail, který zaznamenával ve svých kresbách.

V jeho dílech se rovněž setkáváme s vyobrazením tématu zimy a Vánoc. O Vánocích, kdy se ještě nestrojil stromek, se malý Mikoláš vydržel dívat celé hodiny na jesličky a již jako šestiletý chlapec si namaloval své první figurky do Betléma. Na jeho kresbách narození Páně přicházejí darovníci k Betlému českou krajinou, a to nejen z Čech, ale i z Moravy a ze Slovenska. Mezi nimi můžete zahlédnout například starého baču, selku od Domažlic či z jihočeských Blat, vandrujícího tovaryše, či mlynáře. V roce 1902 nakreslil tři jesličkové vystřihovací archy vysoké umělecké hodnoty a v roce 1904 k nim přibyl ještě arch čtvrtý.