CENTROFLOR, n. p. – Dolní Poustevna

První umělé květiny byly vyráběny v Egyptě již kolem roku 350 př. n. l. z papyru a hedvábí. Přestože má toto odvětví tak dlouhou historii, byla technika výroby umělých květin přivezena na naše území až mezi lety 1810-1815. Tehdy se v Mikulášovicích vyráběly květiny obkreslené na různý materiál, z živých květin. Následně se vystřihly z papíru či z látek a sloužily na ozdobu kostelů a divadelních jevišť, nebo na zkrášlení a úpravu zevnějšku. Do nedaleké Dolní Poustevny byla tato dovednost přenesena až někdy po roce 1850. V té době nastával právě největší rozvoj Šluknovska a tato část naší země se stala nejprůmyslovější oblastí.

Květiny se v Dolní Poustevně nejprve vyráběly podomácku. Před druhou světovou válkou bylo ale ve městě už 46 různorodých podniků a přes 3 tisíce obyvatel. V roce 1945 bylo německé obyvatelstvo vysídleno (což bylo více než polovina tehdejší populace) a majetek mu byl zkonfiskován. 1. ledna 1946 ze zabaveného majetku vznikl Centroflor, spojené továrny umělých květin, národní podnik. O dva roky později byl právně přeměněn a přejmenován na Centroflor, n. p.

V 50. letech byl Centroflor největším dodavatelem umělých květin na světový trh. Postupem času ale nastala potřeba reagovat na rostoucí zahraniční konkurenci, kde díky finančním možnostem a vědeckým objevům nových umělých materiálů (konkurence zavedla kombinace materiálů – např. listy z PVC, okvětní lístky z textilu), byla o krok napřed, zejména, co se jakosti výrobků týkalo. Proto byla zavedena kontrola kvality exportního zboží. Také nebyli zaměstnáváni nekvalifikovaní pracovníci. Ti stávající si museli doplnit vzdělání studiem na průmyslových školách.

V ČSSR se umělé květiny vyráběly především z klasických materiálů jako byla bavlna a viskóza. To byly materiály mačkavé, ale zase velice dobře absorbovaly barvu. Oproti tomu stál polyester hojně užívaný v zahraničí. A tak zde časem byla logicky snaha o výrobu květin nejen pěkných, ale i snadno udržitelných – tzn. nemačkavých a omyvatelných, schopných konkurence. Významným obchodním partnerem pro vývoz výrobků byl podnik zahraničního obchodu Jablonex. Ten také na kartičkových kalendářících občas prezentoval zboží Centrofloru. Podnik sám každý rok vydával po dvou exemplářích.

 vyráběného zboží nejvíce podléhaly aktuální módě zejména květiny. Proto návrháři byli vysíláni na zahraniční veletrhy, výstavy a módní přehlídky. Pečlivě byl sledován módní trend, zejména co se týkalo barev a tvarů, aby byl podnik schopný pružně reagovat hned na počátku nové sezóny, a byl stále konkurence schopný. Umělé květiny se dělily do dvou hlavních skupin – na květiny dekorační a na květiny oděvní. V každé skupině se dále ještě členily dle velikosti na malé, střední a velké. Oděvní květiny navíc musely být jemnější, decentnější a byly náročnější na provedení. Volily se u nich i jiné barvy a velikosti květů, které byly mnohem rozmanitější, bohatší a složitější, s jiným tvarovým rozložením.

Do národního podniku bylo sloučeno celkem sedm fabrik: závod 01 a 02 ve městě samotném, 03 Netolice (na konci 70. let přemístěn do Chomutova), 04 Olešnice, 05 Děčín, 06 Praha-Žižkov a 07 Praha-Holešovice. Každý ze závodů se soustředil na výrobu nějakých vzorů a druhů dle použitého materiálu, ze kterých byly květiny (např. voskový papír, buněčná vata, peří, textil /batist, šifon, satén, taft, samet, plyš/, později také plasty ad.) či ostatní sortiment vyráběn. V průběhu let byla také výroba postupně automatizována (vysekávání tvarů okvětních lístků, barvení atd.).

Celý článek naleznete v časopise

Sběratel 2/24

Lucie Koubová