1100 let od zavraždění sv. Ludmily

(cca 860 – 15. září 921)

První žena z české provenience, která byla svatořečena, a která stojí na počátku rodícího se státu. Víceméně spolehlivěji známe jen datum jejího úmrtí. Ostatní je čerpáno z nejstarších legend, jejichž spolehlivost je všelijaká, a potom z bádání a výkladu historiků a badatelů. I tak se pohybujeme na tenkém ledě.

Ludmila se narodila kolem roku 860 zřejmě na Pšově (dnešní Mělník) místnímu kmenovému vůdci Slaviborovi (dle jiné verze lužickosrbskému vůdci). Již v 15 letech byla provdána za přemyslovského knížete Bořivoje I. (852–3 až 888–890). Z tohoto svazku se narodilo asi šest dětí, (tři chlapci a tři děvčata /alespoň ty, které přežily/). Z nich jmenovitě známe jen dvě jména, neboť později, po smrti otce, vládli jako knížata v Čechách (přesněji na území ovládaném Přemyslovci) jeho synové – Spytihněv a po něm Vratislav. Vzhledem k tomu, že v době úmrtí Bořivoje nebyl ještě Spytihněv dospělý, vlády se ujal nejdříve krátce Strojmír (patrně Přemyslovec, žijící do té doby v Bavorsku) a následně velkomoravský Svatopluk, nebo spíše jako regent, na čemž měla prý zásluhu Ludmila po osobním setkání s ním. Mimochodem, Ludmila měla politický přehled, byla pragmatička a měla mnoho známostí v sousedních zemích. Její syn Spytihněv se pak ujal vlády jako právoplatný nástupce Bořivoje I. až po Svatoplukově smrti v roce 894. Po Spytihněvovi I. (875–915) se vládly ujal jeho bratr Vratislav I. (888–921), který později našel smrt v bitvě proti Uhrům. V době jeho skonu bylo jeho následníkovi Václavovi kolem 14 let, takže asi po dohodě mezi velmoži se vlády ve středních Čechách ujaly dvě ženy: vdova po Bořivojovi I. – kněžna Ludmila a vdova po Vratislavovi I. – kněžna Drahomíra (zplodila asi sedm dětí – známe jen Václava, Boleslava, Spytihněva a Přibyslavu). Ludmila mj. také dostala na starost výchovu svých vnuků Václava a mladšího Boleslava, které ostatně vychovávala odmalička, Drahomíra pak větší část vladařských povinností (jako regentka zastupující nedospělého Václava). Jak už to bývá, Ludmilina snacha z různých příčin začala svou tchyni časem upřímně nenávidět. Příčin mohlo být povícero, například žárlivost, že Ludmila vychovávala její syny bez konzultace s ní. Nebo politika. Zejména zahraniční – tehdejší přesun orientace Čech z Bavorska na politicky sílící Sasko, což prosazovala Drahomíra. Ludmila měla setrvávat na spolupráci s Bavorskem (dle jiné verze tomu mělo být opačně: Drahomíra setrvávala na Bavorsku, Ludmila se pak orientovala na Sasko – na císaře Jindřicha Ptáčníka). Ať platí kterákoliv verze a důvody, jisté je, že to vyústilo odchodem Ludmily z Prahy na hradiště Tetín. Ludmila sice vyklidila pole, ale tím zášť Drahomíry nepominula. Naopak se rozhodla Ludmily zbavit navždy.

A tak pověření zbrojnoši Tunna a Gommon (patrně Vikingové ve službách Drahomíry, které asi Ludmila znala i osobně) dne 15. září 921 odvedli svou práci – uškrcením Ludmily delším závojem či šálou. Patrně aby netekla krev a Ludmila se nestala mučednicí. K tomu ale stejně došlo a jejím atributem se stal právě zejména závoj, s nímž je často zobrazována a také kniha – symbol vzdělanosti. Původně byla Ludmila pohřbena právě na Tetíně, avšak když se ujal vlády její vnuk Václav, nechal časem svou babičku převézt na Pražský hrad (925). Dnes se její hrob nachází v boční gotické kapli baziliky sv. Jiří, která byla vybudována za císaře Karla IV.

Od pohanství ke křesťanství

Ludmila se narodila do nelehké doby, kdy ještě neexistovalo jediné české knížectví zahrnující celé Čechy, ale državy, jimž vládli kmenoví vůdci. V zahraniční politice měli Přemyslovci zpočátku vazby postupně zejména na Velkomoravskou říši, na Bavorsko a později Sasko. Zřejmě největšímu území v české kotlině vládli Přemyslovci a svou državu neustále rozšiřovali, ať již výboji, sňatky, či jinými prostředky. Tvůrcem českého knížectví zahrnující zhruba celé dnešní Čechy se stal až vnuk Ludmily, kníže Boleslav I., zvaný Ukrutný (pro vraždu svého staršího bratra knížete Václava v roce 935; ať už byl jejím iniciátorem anebo se to stalo bez jeho přičinění).

Sv. Ludmila se narodila jako pohanka a žila v čase šíření křesťanství po celé Evropě. A křesťanství se začalo šířit buď dobrovolně, nebo, a to nejčastěji, násilím. Pohanské Čechy i Morava se tak ocitly před volbou. Dát průchod novému náboženství, nebo časem přestat existovat. Vládnoucí vrstvy v různých evropských končinách pochopitelně dávaly přednost první variantě. Ti, kdo setrvávali na starém pohanském náboženství s množstvím bohů, dříve nebo později byli vyhubeni zejména šiřiteli křesťanství ze západu Evropy. Klasickým příkladem bylo vyhubení Polabských Slovanů (mimochodem, odkud pocházela i kněžna Drahomíra – kmen Stodorů). Proces pokřesťanšťování pokračoval ještě dlouho. Například ještě ve 13. století český král Přemysl Otakar II. obracel na křesťanství východní Prusy.

V 10. století ale většina velmožů pochopila, že pokud si mají udržet vládu a moc nad svou državou, musí přijmout novou víru s tím, že ji pak budou muset prosazovat u těch, kteří se nebudou chtít zřeknout náboženství svých předků. Pochopitelně, jak jinak než násilím.

Není tedy náhoda, že kníže Bořivoj I. i jeho žena Ludmila se dali pokřtít. A to samotným arcibiskupem Metodějem (813–885), který byl později rovněž svatořečen spolu se svým bratrem Konstantinem (827–869), který těsně před svou smrtí v Římě přijal řeholní jméno Cyril. Ludmila byla pokřtěna buď společně se svým mužem na Velehradě (za kmotrovství Svatopluka), anebo později na Levém Hradci během návštěvy Metoděje. Levý Hradec byl jedním z prvních mocenských center Přemyslovců. Dalším pak už byla Praha, resp. hradiště vybudované na místě dnešního Pražského hradu, které kontrolovalo velké tržiště na místě dnešního Malostranského náměstí. Toto přemístění sídla prvních historických Přemyslovců spadá rovněž do doby kněžny Ludmily, resp. jejího manžela Bořivoje I.

Po pokřtění přemyslovských knížat následovala výstavba prvního křesťanského kostela v Čechách na Levém Hradci. Byl vybudován jako rotunda a zasvěcen sv. Klimentovi. Druhý kostel v románském slohu byl už postaven na pražském hradišti a zasvěcen Panně Marii (jeho základy lze dnes spatřit v průchodu mezi 2. a 4. nádvořím Pražského hradu). Ke kostelu patřilo také kněžstvo a služebnictvo. To vše propagovalo novou orientaci na christianizaci území v české kotlině.

Kněžna Ludmila byla svatořečena až v 11. století a je patronkou Čech, vinařů, babiček a vychovatelů.

Milan Degen