Kalendáříky z jiného úhlu pohledu

Nedávno jsem četla rozhovor s jednou sběratelkou kalendáříků. Ta vyprávěla o tom, jak vznikala její sbírka a které exempláře jsou nejoblíbenější. Zaujala mne zmínka o tom, že má i kalendáříky měňavé (holografické). Pár kousků také mám, ale nejsem si jistá označením, říkali jsme jim měnící se nebo prostorové. Když jsem byla malá holka, vycházely u nás pohledy s mrkajícími panáčky nebo zvířátky, stačilo pohled naklonit a očičko se zavřelo nebo otevřelo. Dnes si jejich reprodukce někteří sběratelé kalendáříků zvolili jako motiv pro své osobní kousky.

Začátkem 80. let jsem si jako školačka dopisovala s Lenou a Olgou, ty mi občas poslaly ruské kalendáříky, které byly buď dvojrozměrné nebo se u nich měnil obrázek (třeba motiv z pohádky „Jen počkej zajíci“, kdy se ošklivý vlk proměnil v zajíčka). U nás takové kalendáříky vydával Jablonex a využíval je k propagaci svých výrobků. Šperky byly prezentovány na dívkách vice méně odhalených a dnes jsou vyhledávaným artiklem. Na webových stránkách Aukra jsem objevila prodej takového kousku za 120 Kč (to jsem netušila, jak jsem vlastně bohatá, když takových exemplářů vlastním 150. Ale pravdou je, že mám více vlků a zajíčků než vnadných slečen). Dnes tyto kalendáříky vydává jen málo firem, přece jen jejich výroba není zrovna nejlevnější. Ale i tak se najde pár kousků, třeba od telefonního operátora nebo výrobce cigaret. Mezi ty nejhezčí určitě patří exempláře od Správy jeskyní ČR, kde iluze hloubky prostoru krásně vynikne.

Když jsem pak brouzdala po internetu, napadlo mne vyhledat, jaký je vlastně správný název těchto kalendáříků. První odkaz na význam slova „Holografie“ mi moc nepomohl, je to způsob záznamu informace v prostředí s vlnovým charakterem, kdy pro záznam využijeme interferenci předmětové vlny s koherentním pozadím. Až druhý pokus to vylepšil – Holografie z řeckého holos – úplný a grafie – záznam.

Je to tedy vyspělá forma záznamu obrazu, která umožňuje zachytit jeho trojrozměrnou strukturu. Na rozdíl od běžné fotografie, která zachycuje intenzitu jednotlivých paprsků světla bod po bodu, holografie umožňuje trojrozměrný záznam předmětu na dvourozměrný obrazový nosič (vrstva fotografického filmu, emulze na skle nebo plastová fólie).

Historicky první trojrozměrný záznam zobrazuje vláček a vytvořili ho v roce 1960 po vynálezu laseru, vědci na michiganské universitě. Dnes známe třeba holografický záznam pohybu např. při koncertech Whitney Houston a Michaela Jacksona nebo na výstavách a ve sci–fi filmech. Lisované duhové hologramy se používají jako bezpečnostní prvky na bankovkách, důležitých dokumentech nebo na výrobcích, které chrání před paděláním.

Iluzi pohybu v závislosti na změně úhlu pohledu umožňuje i lentikulární tisk. Tato technologie má vlastnost vytvářet optický klam díky soustavě rovnoběžných čoček. Čočky mají za úkol přesně směrovat úhel pohledu očí na určenou část ve vytvořeném obraze. Lentikulární technologie vznikla v roce 1940 a používala se například pro tisk pohlednic s 3D efektem. Fólie, která se při této technologii používá, je z jedné strany naprosto hladká, na tuto stranu se tiskne obraz a z druhé, vnější strany, je vroubkovaná – tvořena právě soustavou rovnoběžných čoček. Tak nevím, ale vypadá to, že měňavé kalendáříky budou produkty lentikulárního tisku. Při jejich osobní prohlídce jsem hmatem rozeznala vroubkovaný povrch. Ještě mne k tomuto tématu napadá jeden citát: Antoine de Saint Exupéry: „K tomu, abychom jasně viděli, často stačí jen změnit úhel pohledu“.

Monika Petrásková