Portugalsko jako dobyvatelská mocnost

Díky potenciálu exotických destinací se obchodní plavby často současně týkaly získávání čaje, kávy, kakaa, koření, látek, drahých kamenů a šperků. V nejhorším případě i překupování zajatců a otroků.

Portugalsko dlouho patřilo mezi nejsilnější námořní mocnosti světa, hrdinný námořník Vasco da Gama jako první doplul do Indie a v roce 1499 se vrátil do Lisabonu s lodí napěchovanou kořením. Pozadu nezůstal ani Bartolomeo Dias, jenž poprvé obeplul v 15. století mys Dobré naděje. Fernão de Magalhães zase jako první obeplul celou zeměkouli. Díky tomu na konci 16. století kontrolovalo Portugalsko většinu obchodu s kořením nejen pro Evropu. Nekalá a neúprosná politika ruku v ruce s vojenskou silou odebrala „kořenářský“ monopol obchodníkům z Benátek, kteří několik století předtím neměli v tomto odvětví konkurenci.

Významně se portugalští obchodníci a jezuitští misionáři zapsali v objevování extrémně uzavřeného Japonska. V době, kdy námořníci ostatních zemí často nesměli vstoupit ani na půdu přístavu a museli obchodovat na uměle vytvořených náspech či jen na lodích, portugalští křesťané studovali zvyky a historii obyvatel japonských ostrovů a dostali se až na šógunův a císařský dvůr. Mimo jiné pochopili důležitost čaje a jeho rituálů v obchodních a diplomatických stycích. V té době se v podstatě nedalo dostat k nikomu důležitému, pokud návštěvník nebyl nejdříve pozván na čaj. S tím souvisela i znalost patřičného chování. Portugalské lodě dopravily čaj do Lisabonu roku 1580 a místní obyvatelé jako první v Evropě přivykli tomuto zdravému nápoji. Kultura hromadného ortodoxního čajování se však v Portugalsku do dneška nezachovala.

Portugalská objevná expanze též významně přispěla k dovozu kávovníků z Afriky do Jižní Ameriky, a naopak kakaovníků z Ameriky na atlantické ostrovy a do Afriky.

Neochvějné sebevědomí Portugalců se projevilo naplno roku 1594, kdy své hlavní město a důležitý obchodní uzel znepřístupnilo lodím z Anglie a Nizozemí. Velké části Evropy se tak začalo dostávat méně kvalitního orientálního zboží, zato však za vyšší ceny. Holandská odplata nečekala dlouho a Nizozemci si založili svou Východoindickou společnost, jež byla určena pro přímý obchod s asijskými zeměmi. Pozadu nezůstala ani další námořní velmoc – Anglie. Ta rychlým startem své Východoindické společnosti vytvořila s tou holandskou soupeřící duo, které začalo střídavě válcovat ostatní evropské zájmy ve světě. Vzhledem k této situaci se pře, obchody a boje o surovinové zdroje přesunuly z evropských tržišť a burz do koloniálních oblastí celého světa. Portugalsko tak najednou přišlo o své exotické kořisti na pevnině, na ostrovech i na plujících lodích. Portugalští kolonizátoři si svá území podmaňovali velmi hrubou silou, která zpravidla nepolevovala ani při správě dobytých území. Tato krutost hnala porobené obyvatelstvo do spojenectví s později útočícími Holanďany a Brity. Portugalské pevnosti pak odolávaly jen velmi těžko. Je ovšem jasné, že porážky Portugalců přinášely domorodcům ve finále totéž, jen v jinak ušitém kabátě.

Z materiálu Dobré čajovny sepsal

Ing. Bohuš Získal