Ve víru roztočené vrtule – díl druhý

Konec války znamenal, že všechno, čeho firma BMW od roku 1928 dosáhla, bylo ztraceno. Automobilka v Eisenachu spadla do sovětské okupační zóny a zůstala téměř nepoškozená. Už od roku 1946 v ní Sověti bez jakýchkoli rozpaků začali vyrábět BMW 327. Teprve po vleklých právních sporech, vedených BMW, byla výroba zastavena a automobilka se přejmenovala na EMW, z níž později vznikla nám dobře známá továrna Wartburg. Majetek z východního Německa byl ovšem ztracen.

To, co zůstalo v Mnichově, byla bombardováním značně poškozená továrna. Její obnova byla náročná a Spojenci dovolili teprve v roce 1950 obnovit výrobu automobilů.

Konstrukční oddělení začalo připravovat nový osobní automobil, kterým byl BMW 501. Nebylo to rozhodnutí zrovna prozíravé. Šlo o luxusní limuzínu, jejíž prezentace proběhla v roce 1951 na Mezinárodní výstavě automobilů ve Frankfurtu. Šestiválcový motor, karoserie plná ladných tvarů dala vozu přezdívku „barokní anděl“. Vůz měl řadu technických novinek. Nebyl špatný, ovšem Mercedes měl lepší vozy za nižší cenu. Výsledkem byl obchodní neúspěch. Příznivec firmy, designér baron Albrecht Goertz, se snažil vylepšit tíživou situaci firmy tím, že navrhl originální kupé a kabriolet BMW 503. Vůz měl protáhlé ostré linie s předsunutými světlomety, štíhlou vypouklou verzí ledvinkové masky. Ale byl osmkrát dražší než VW Brouk.

Tento experiment firmu zápasící o přežití málem pohřbil. Vedení začalo boj o záchranu. Orientace na drahé vozy byla špatná. Záchranu hledalo v lidovém vozu. Žádný vývoj, prostě zakoupilo licenční práva. Volba padla na malou italskou tříkolku Isetta. V licenci se vyráběla jako BMW Isetta 250.

V roce 1957 firma vozík vylepšila čtyřmi koly, třemi dveřmi a silnějším motorem jako BMW 600. Oba tyto bublinové vozíky zachránily firmu před krachem. Prodalo se jich několik set tisíc.

Celý článek naleznete v časopise

Sběratel 3/19

Jiří Brož a Jiří Neruda