Zipové koncovky - sbírka paní Anny Počarovské z Miroslavi

Většina z nás považuje zip, či česky zdrhovadlo, za pouze potřebnou drobnost a tím náš zájem o něj končí. Po prohlédnutí sbírky zipových koncovek Anny Počarovské mně jistě dáte za pravdu, jak pestrý a rozmanitý může být tento sběratelský obor. Možná i proto, že tato část oděvu je tak opomíjena, že se jedná zřejmě o jedinou sbírku tohoto druhu u nás.

Sbírka zipových koncovek je zapsaná v České knize rekordů od roku 2005 a k dubnu 2009 čítá 2.145 kusů. Jednotlivé zipové koncovky s jezdcem jsou nalepeny na tablech ze sololitových desek, které jsou zavěšeny na zdi. Při prohlížení sbírky paní Počarovské se vám někdy může zdát, že jsou vedle sebe dvě stejné koncovky, ale není tomu tak. Vždy se nějakou drobností liší. Právě proto jsou nalepeny u sebe, aby bylo jasné, že se nejedná o omyl, ale o záměr. U dalších koncovek je zase na první pohled zřejmý rozdíl, protože u značkového, např. sportovního zboží, používají výrobci své logo na koncovce zipu. Ale najdeme zde také loga automobilek, olympijských her, model letadla apod., protože i tato drobnost slouží reklamě a propagaci značky.

K zajímavostem sbírky jistě patří i přívěsek o velikosti 40 x 30 mm, který je tedy neobvykle velký. Tento jezdec s koncovkou byl na zipu úplně nové bundy, ale zip byl tak hrubý a nepraktický, že se bunda vůbec nedala nosit a musel být celý zip vyměněn. Protože sběratelka má šicí dílnu na opravu oděvů, tak získala další exemplář do své sbírky. Zjistit stáří jednotlivých zipových koncovek není jednoduché, protože se na ně nepíše rok výroby. Na jejich stáří se dá usuzovat podle vzhledu a patiny, nebo podle stáří oděvu.

Co možná o zipech ještě nevíte? Zip byl původně určený k zapínání bot a vynalezl ho Američan L. Judson , který si ho nechal patentovat v roce 1893. Se samotným názvem zip („zipper") přišli roku 1923 vývojáři firmy B. F. Goodrich, která zoubkované zdrhovadlo ještě pořád používala při výrobě obuvi. Moderní zip čekal až na moderní dvacáté století. Zasloužil se o něj především švédský Kanaďan Gideon Sundbäck, který v letech 1906 až 1914 v Ontariu postupně zdokonaloval „bezháčkové zdrhovadlo", jehož zoubky se vyráběly z mosazi, zapadaly do sebe jako dvě protilehlá kladívka a používaly dodnes oblíbený – nebo proklínaný, když se zasekne - „ypsilonový systém" s posunovatelným jezdcem. Zřejmě k první hromadné objednávce došlo, když roku 1918 jedna textilka požádala o několik tisíc zipů pro vojenské letecké kombinézy. Dnešního „zipového člověka" to asi pobaví, ale spolu s kombinézou na zip fasovali tehdy američtí vojáci kvůli novému zapínání i návod k použití.

Podle výrobních statistik se v několika desítkách zemí na celé planetě vyrobí denně sedm milionů zipů. Devadesát procent zipů se údajně vyrábí v Japonsku, kde sídlí i největší firma YKK, založená roku 1934.

Sbírka „Zipové koncovky“ byla navržena na ocenění Pozoruhodná sbírka.

Luboš Čech