Standard kontra luxus

Kdo pravidelně sleduje náš seriál, jak se historie automobilu projevuje v automobilových modelech, toho nepřekvapí, že důležitou estetickou součástí automobilu je jeho kabát – karoserie. Dnes se věnujeme jedné zajímavé kapitole ve vývoji automobilové karoserie. Jsou to karoserie speciální, limitované a dělané na zakázku, mnohdy pouze v počtu jednoho kusu.

První dvě desetiletí vývoje automobilu bylo hledání, co vůbec přináší ten nový vynález. Auto zatím nebylo masovým dopravním prostředkem. Šlo stále o něco kuriózního a navíc i drahého, většině nedostupného. Teprve první světová válka znamenala předěl. Automobil se v ní plně osvědčil po všech stránkách. Pracoval i v těch nejtěžších podmínkách a lidé již věděli, že tenhle vynález má před sebou ty nejlepší perspektivy.

Po první světové válce začíná masovější rozvoj automobilového průmyslu. Auto začíná být dostupnější širokým vrstvám. Nabídka typů je stále bohatší a automobilky začínají výsledky svých karosářských oddělení vyrábět sériově. Každý nový typ vyráběný ve větším počtu je naprosto stejný. Jeden jako druhý, to ale nevyhovuje těm, kteří se svým společenským postavením pokládají za něco „více“ než jsou obyčejní smrtelníci. Jezdit ve stejných autech jako ostatní je nepřijatelné. A tak se sériový vůz stal pro tuto společenskou smetánku něčím, co je „málo“. Chtěli něco lepšího, exkluzivnějšího. Něco, co nemá a nemůže mít každý. Něco, co by na první pohled označilo společenskou třídu svého majitele.

Hlad bohatých po výjimečných tvarech karoserií začínají uspokojovat ve 20. letech nově vznikající karosářské firmy. Na zakázku navrhují a vyrábějí na standardní firemní podvozek s motorem a koly speciální karoserii, většinou v jediném exempláři. Někdy je z automobilky dodán kompletní podvozek, spolu s krytem motoru a typickou maskou chladiče, pro zvýraznění značky automobilky. Karosárna pouze dotváří zbytek karoserie. Mnohdy ale je celá karosérie dílem karosárny a potom je těžké určit, o jakou značku vozu se jedná.

Karosárny často spolupracují s předními výtvarníky své doby a ti zároveň předurčují nejmodernější trendy budoucích sériových karosérií

Pořádají se každoroční soutěže elegance a krásy. Především Francie vynikala v těchto soutěžích. Často k tomu byla využívána známá lázeňská letoviska, jako francouzské Nice nebo naše Luhačovice. Jednotlivé karosárny obesílaly tyto soutěže tím nejlepším, co v tom roce vytvořily. Nechyběly pochopitelně elegantní dámy, které představovaly to nejlepší od módních návrhářů nejen karosérií, ale také oděvní módy. Získat ocenění v takové soutěži znamenalo pro karosárnu nejen úspěch, ale především zájem nových bohatých zákazníků. Podobná setkání majitelů historických luxusních automobilů přetrvávají dodnes. Fotografie z těchto událostí skutečně dokládají rozdíl třídy.

A tak z rozmaru bohatých a elitářských vlastníků takových vozů vlastně vzniklo něco, co obohatilo vývoj automobilové karoserie především z hlediska estetiky a automobilové krásy.

Tyto trendy se pak pochopitelně vracely zase do běžné tovární tvorby. Karoserie, které vznikly ve 20. a 30. letech v soukromých karosárnách patřily ke klenotům karosářského umění a čas, který prověřuje kvalitu od doby jejich vzniku, dává jim stále více a více krásy a kouzla.

Ještě je nutno podotknout, že na této kráse se podílely i některé pozoruhodné automobilky, které dokázaly svému běžnému výrobku dát na zakázku zcela originální a ojedinělý kabát. Jednou z takových byla i firma Duesenberg.

U nás je nejznámější asi karosářská firma Sodomka z Vysokého Mýta. Vytvořeny tam byly karoserie na naše české automobily, ale také na podvozky zahraničních automobilů jako například La Sale.

Foto pro barevnou přílohu Jiří Neruda.

Jiří Brož