Historie jedné sbírky

Když angličtí badatelé v dobách dávno minulých otvírali první hrobky egyptských faraónů, nestačili se divit. Okouzlila je nejen výtvarná díla a jiné předměty z drahých kovů, ale našli tam také malá filigránská zapínadla posázená drobnými briliantky - první kovové knoflíky. Jejich další používání a vývoj pak na dlouhá léta ustrnul. Objevují se až ve XII.-XIII. století spolu se šířící se změnou módy. První, kdo se nového prvku v oblékání chopil, byla šlechta a ta také záhy vydala nařízení, kolik knoflíků smí nosit na svém oděvu měšťan či sedlák. Stranou nezůstali ani vojáci a netrvalo dlouho a tato móda natrvalo zakotvila i v českých zemích. Prvním průkopníkem, tehdy cínového knoflíku byl od roku 1770 p. Christián Hiecke z Petrovic v severních Čechách. Následovala císařská Vídeň a Waldes v Praze. Potud stručný úvod.

Chci Vám teď napsat o jednom méně obvyklém sběratelském oboru a jedné sbírce, která vznikla roku 1975, což je letos 24 let.

Jak skoro všichni dozajista víte rok 1975 patřil mezi léta těžké normalizace, kdy to lidé neměli jednoduché, zvlášť někteří a tudíž i sběratelé nebyli výjimkou. V té době sbíral můj táta odznaky, jako ostatně tehdy i mnoho jeho kolegů. Když odznáčky začaly pozbývat ceny, přemýšlel čím se zabývat, aby nenapodoboval jiné, nebylo to politicky závadné, drahé a bylo toho dost. Jednou se mu dostal do rukou náš vojenský knoflík s meči. Sehnal jich víc a zjistil, že je každý jiný. A nápad byl na světě, bude sbírat knoflíky! Ovšem ne ledajaké jakých je jenom v Evropě snad miliony druhů, ale kovové (méně již plastové a skleněné) s reliéfem, tedy plastickým vzorem používané převážně na uniformách a stejnokrojích. Sbírka se proto dělí na knoflíky - vojenské a námořní, železnici a ostatní dopravu, heraldické, podniky a spolky. Ve sbírce jsou ještě dále děleny nejen podle aversu(líce), ale i podle reversu (rubové strany), kde bývá uveden výrobce - např. WALDES a spol., KAREL ŠULC PRAHA, PREMO PROTIVÍN, A.KASPARIDES

Jablonec n/N., M.S.S.A.G. (Matias Salcher ve Waisskirchenu-Bílovci), nebo Tobias Walter ve Vídni. Mimochodem, ještě k těm na začátku zmiňovaným knoflíkům se zkříženými meči naší armády, k těm které to vlastně všechno způsobily, tak těch je po 24 letech sbírání již 178 ks a každý jiný….

Léta ubíhala, sbírka se rozrůstala a já jako správný syn svého otce jsem se postupně zapojoval do sbírání těch fascinujících koleček s ouškem, které přinášejí nejenom zábavu,ale i poučení. A nemyslete si – být fundovaným sběratelem knoflíků, (jako byl můj táta, který dnes již bohužel nežije) nikoliv shromažďovatelem, není vůbec lehké, jak by se snad na první pohled zdálo. Člověk musí mít povšechné zeměpisné,historické a politické znalosti, stejně jako slušné vědomosti z oblasti technologie knoflíkářského průmyslu, což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti a jak se také říká na vlastní kůži.

Například z kolekce šlechtických knoflíků se můžete dozvědět, že půlkulovitý knoflík s knížecím znakem rodu Thurn Taxis vyrobený někdy kolem roku 1785 ve Vídni, nosil zřejmě podle silného pozlacení dvořan jeho výsosti knížete. Také obrovitý knoflík se znakem Dietrichsteinů se, jako spousta dalších dosud neurčených, skvěl na livrejích dvorních služebníků. Ve více než stovce šlechtických znaků figurují vedle české,rakouské i francouzské šlechty, aké Němci, Angličané, Italové a Portugalci. Bez zajímavosti není jistě ani historie nositele knoflíku granátníka 3. pluku Napoleona I., nebo kolekce knoflíků z prusko-rakouské bitvy u Hradce Králové v roce 1866, či z francouzského tažení na Krym.

Nejcennějším exemplářem v mé sbírce je pro mě kolekce knoflíků starých anglických koloniálních pluků z konce minulého století.Jsou mezi nimi Oxford Buckingham Infantry,West Kent regiment,China regiment i Royal Horse Artillery z roku 1873.Velmi pěkný je i soubor ruských carských zapínadel, včetně dělostřeleckých, spojařských a námořnických knoflíků. Velká část důstojnických která je pozlacena ani po více jak 100 letech neztrácí lesk. Nevím určitě,ale myslím si,že má kolekce knoflíků rakousko-uherských císařsko královských železnic je největší na našem území.Obsahuje celkem 136 různých knoflíků, 33 typů,28 železničních společností. Bohužel, stále ještě se nepodařilo několik exemplářů i přes zkratku uvedenou na líci zařadit. Mezi železnice,které mám již určené, patří například Ústecko-teplická dráha z roku 1858,České obchodní dráhy, provozující také trať z Hradce Králové do Ostroměře(19.3.1882),Dráhu císařovny Alžběty,dráhu Lvov-Černovice-Jasy a také knoflík nejstarší dráhy kterou mám zastoupenou – Buštěhradské dráhy z roku 1830.

Musím se ještě zmínit o souboru všech známých leteckých dopravních společností, většiny námořních mocností světa, francouzské cizinecké legii,knoflíku kuvajtské armády,kubánské policie,knoflíku se znakem maltézských rytířů,letectva Kanady nebo knoflíků prvního Slovenského štátu a Hlinkovy gardy z období II.světové války. Nelze opomenout také téměř kompletní čísla rakouských pluků a praporů z války 1866 od jedničky do osmdesátky.

Ve své sbírce mám také několik zajímavostí.Jedná se o knoflíky z prusko-rakouské války r. 1866 u Hradce Králové, vykopané na bojišti: 6.pluk dragounů R.U. nalezený u obce Střezetice, kde R.U.jízda podnikla poslední marný útok proti Prusům,než se dala na útěk.Vlastním šavlí zasažený knoflík dragouna, dále knoflíky (torza) 5. a 25. pluku R.U.polních myslivců z lesa Svíbu u Chlumu. Pod velením podmaršálka Thun Hohensteina tam II.R.U. armádní sbor vybojoval jediné vítězství Rakušanů za cenu obrovských ztrát. To nebylo nakonec nic platné,ačkoliv v boji padlo více než 10 tisíc lidí. Z této bitvy mám i dva knoflíky R.U. kyrysníků II.divize těžké jízdy genmajr. Coudenhove.

Na úplný konec bych se ještě rád zmínil několika slovy o restaurování knoflíků, uložení sbírky a archivaci, vč.počtu kusů.

Každý knoflík který získám, nejprve očistím v chemické lázni ultrazvukové pračky, přípravkem pro čištění ušlechtilých kovů (zlata,stříbra,mědi,mosazi a bronzu), který se jmenuje Prenagol. V žádném případě nepoužívám mechanickou cestu, kdy může dojít k nenahraditelnému poškození povrchu. Knoflíky které mívaly vysoký lesk, zn.pozlacené a postříbřené, přeleštím ještě filcovým kotoučkem.

Jednotlivé kolekce sbírky postupně ukládám na plata, která jsem sám navrhnul a vyrobil. Jedná se o naformátované desky z 10mm materiálu MDF, do kterých je na poloviční hloubku zafrézováno 70 otvorů příslušného průměru, pro uložení jednotlivých knoflíků. Uprostřed každé misky je vyvrtán otvor skrz pro ouško, které by jinak překáželo. Plata jsou následně upravena materiálem Flock (působí dojmem sametového povrchu) a na přední hraně opatřena úchyty. Celá sbírka potom bude uložena ve speciálních zasklených skřínkách.

Archivaci provádím na počítači, kde má každý knoflík svoje číslo, je přesně změřen a podrobně popsán. Součástí archivu je také velké množství literatury včetně korespondence s odborníky (stále trvá můj zájem o další kontakty), se kterými konzultuji dobu a zařazení jednotlivých knoflíků.

V současné době vlastním něco málo přes 4.000 knoflíků, kde nejvíce je zastoupena armáda a ozbrojené složky. A je jenom škoda, že opravdových sběratelů v mém oboru je velmi málo a na burzách přibývá pouze těch, kteří o výměně nechtějí ani slyšet a prodávají kus za 100, 200 i více Kč.

Ivo Tomáš