Výzkumné stanice v Antarktidě.

Systematický výzkum Antarktidy začal až ve 20.století, kdy v roce 1911 norský polárník Roald Amundsen dosáhl geografického jižního pólu. Postupně začaly státy jako Velká Británie, Nový Zéland, Francie, Austrálie, Chile a další vznášet územní nároky. Na závěr konference ve Washingtonu v prosinci 1959 podepsalo 12 účastníků Antarktickou smlouvu, která stanovila právní postavení Antarktidy, mírovou a vědeckou spolupráci, zakazovala budování vojenských základen, nukleární pokusy a vojenské manévry a jakékoliv nové nároky na území Antarktidy. Postupně ji ratifikovala celá řada dalších států. Tak by měla Antarktida zůstat otevřená i v budoucnu pro vědeckou spolupráci zemí světa.

V současné době udržuje 17 států 48 výzkumných stanic, přičemž v letních měsících se jejich počet ještě zvyšuje. Pro sladění a koordinaci jednotlivých výzkumných programů byl vytvořen v roce 1998 SCAR (výbor pro sladění antarktického výzkumu), nejnovějšími členy výboru jsou Indie a Čína.

V období 1970-1975 vydává British Antarctic Survey (vznikl roku 1967) celou řadu číslovaných pohlednic v  klasickém nebo větším formátu se záběry antarktických pohoří, polární září, faunou a zejména se stanicemi Signy Is., Bird Is., Faraday, Rothera a Halley, z  nichž dvě slouží pro biologické výzkumy na antarktických ostrovech a tři jako geofyzikální observatoře. Na počátku 80.let se objevují jako rarity pohlednice ze stavby německé výzkumné stanice Georg von Neumayer. Tu začal stavět německý institut Alfreda Wegenera v únoru 1981. Německá mnohonárodní skupina badatelů zde studuje glaciologii Filchner-Ronnovy bariéry. V létě 1982 zřizují Němci další a to letní stanici Filchner, v roce 1989 otevírají výzkumnou stanici Gondwana.

Zajímavostí jsou pohlednice výzkumných stanic velmocí USA a Ruska. Spojené státy mají v Antarktidě pouze 4 stanice, z nichž dvě jsou ale výjimečné. Hlavní americká stanice Mc Murdo na Rossově ostrově je největší výzkumnou stanicí na kontinentě. Byla postavena v roce 1962. V létě zde přebývá až 800 osob, stanice je vybavena vlastní kaplí, malou nemocnicí, knihovnou, velkou jídelnou. Zásobování teplem, světlem, elektřinou a odsolování mořské vody na pitnou zajišťují 4 malé reaktory o výkonu 1500 kilowatt. Zásobování a výměnu personálu zabezpečují obří nákladní letouny C141 nebo Herkules s lyžnicemi přistávající na dráze u Mc Murda na Rossově bariéře. V 70. letech jsem odtud obdržel černobílé fotografie vydané US Navy, dnes se již mohu pochlubit několika kvalitními pohlednicemi, vydané NSF. Druhá americká stanice s názvem Amundsen-Scott South Pole (nyní zkráceně South Pole) se nachází přímo na jižním pólu, zajímavostí je obří stříbrná aluminiová střecha postavená v letech 1971-1972, která zakrývá a chrání několik malých budov nacházejících se uvnitř.

Japonci přišli do Antarktidy v roce 1965, kdy postavili stanici Soywa, několik let poté stanici Mizuho. Ze stanice Soywa uskutečnili v letech 1698-1969 úspěšnou, ale velmi obtížnou expedici až na jižní pól a zpět, což představovalo 5200 km málo známým terénem s výškami až 3 700m. Pohlednice japonské stanice Soywa se v mé sbírce objevily až před 2 lety.

Austrálie vydává již v roce 1961 záběr na výzkumnou stanici Wilkes, na začátku 90.let vydává sérii pohlednic Antarktidy, mezi nimiž jsou i letecké záběry na stanice Casey, Davis a Mawson, která je z australských výzkumných stanic největší. Také záběry novozélandských stanic Vanda a Scottovy stanice, rozkládající se na aktivního úpatí vulkánu Mt.Erebus patří k těm nejzajímavějším. Tato stanice byla založena v roce 1957 a v roce 1976 prošla důkladnou přestavbou a modernizací.

Výzkumné stanice v posledních letech v Antarktidě založily i další státy jako je Čína, Korea, Brazílie, Ecuador, Španělsko, Peru, Itálie a další, které byly vydány na pohlednicích. Nás může těšit, že také naše země bude mít v Antarktidě své zastoupení. K přepravě se připravuje materiál pro výstavbu první české stálé stanice na severním pobřeží ostrova Jamesa Rosse. Komplex stanice vznikne ze stavebních dílů, stanici bude tvořit jedna hlavní budova sloužící pro práci, ubytování i odpočinek asi 15 výzkumníků a technické zázemí stanice (sklady, vodní hospodářství, výrobna energie a likvidace odpadů). Přeprava do Antarktidy by měla být zahájena v říjnu 2004. Lze si přát, aby se také naše stanice dočkala vydání své pohlednice, která bude vyhledávána mezi českými a zahraničními sběrateli.