Za svého milánského pobytu na dvoře vévody Ludovica Sforzy, řečeného „Moro", dostal Leonardo da Vinci zakázku od bratrstva Neposkvrněného početí Panny Marie na oltář v kostele S. Francesco v Miláně. Tak od r. 1483 do r. 1493 vznikal obraz Madona ve skalách, který měl tvořit střední část triptychu. Obraz představuje Pannu Marii v jeskyni uprostřed skal s průhledem do světlé skalnaté krajiny. Matka Boží objímá pravou rukou dítě Jana Křtitele, levou žehná Ježíškovi. Jan má nábožně sepjaté ruce a sklonil se na koleno před Ježíšem, jenž mu žehná dvěma prsty. /V symbolice křesťanského umění pozvednuté dva a tři prsty připomínají svatou trojici a dvojí Kristovu podstatu./ Spasitel - nemluvně, nahý a sedící na holé zemi zřejmě neumí ještě chodit. Vedle něho klečící anděl jej levou rukou přidržuje a pravou ukazuje na Předchůdce. Výraz tváře anděla, s něžným podivným úsměvem, je plný smutné předtuchy a celý výjev je obestřen tajemstvím všech tajemství. Kompozice výjevu je pojata do pyramidy, nikoli jen do trojúhelníku, jak to bylo typické pro tehdejší malíře. Leonardo byl první, který ve svých obrazech uplatnil „sfumato" - kouřmo, delikátní odstupňování šerosvitu.

Zajímavostí na pohlednici londýnské verze obrazu je adresní strana. Pohlednice je adresována Rafaelu Kubelíkovi, šéfovi České filharmonie, Divadelní ulice 22, Praha II. Adresa je přeškrtnuta a přepsána na Hradešínská 2, Praha XII. Na této adrese je na rohu vila, kde bydlel profesor pozemního stavitelství Bertl, jehož mladší dcera Lola, houslová virtuozka, se provdala za Rafaela Kubelíka. Na pohlednici datované 28.9.1946 gratulují manželům Kubelíkovým k narození syna Vašatovi.