Narodila jsem se ve znamení Vodnáře. Toto znamení je řazeno mezi suchozemská, ale asi to neplatí pro každého, protože celý život miluju vodu. Takže i lázně, wellness, bazény. V jednom dokonce již 12 let pracuju. A tak se tato vášeň prolnula i s mým sběratelstvím. Protože tvrdím, že na papírových ubrouscích je úplně všechno, musí tam být pochopitelně i tato tematika. Ubrousky dělím do několika skupin. Největší jsou ubrousky přímo z lázeňských zařízení u nás a méně zastoupené v zahraničí. Pak ubrousky z hotelů ve velkých lázeňských městech a okrajovou skupinou jsou ubrousky z wellnessů. Ke všemu samozřejmě patří podšálky a zřídka i papírová prostírání.
Jako první zmíním Lázně Toušeň, protože zde mám letní sídlo a pochází odtud i část mé rodiny. Sama jsem se v těchto lázních opakovaně léčila a jsou naprosto úžasné a účinné. Byly založeny Janem Králíkem v roce 1868 na železitém prameni, který se stal základem zdejších léčebných procedur, ale po letech zanikl. V roce 1889 pak lázně rozšířily léčebné metody o unikátní slatinné zábaly a koupele, protože slatina se nedaleko i těží. Lázně provozuje pražská Fakultní nemocnice Bulovka.
Na ubrousku je logo lázní, které původně vytvořil akademický architekt Albert Jonáš (1893-1974), jako jednu ze svých posledních prací. Logo bylo za doby vedení lázní ředitelkou ing. Martinou Šimůnkovou lehce upraveno. Se změnou vedení lázní se před několika lety vrátila všude zpět původní podoba, jen na ubrouscích již zůstala, tudíž je velkou raritou.
Další malé středočeské lázně jsou Lázně Mšené ve starobylém areálu, s tradicí od r. 1796. Léčí rovněž pohybový aparát a k tomu přispívají i procházky v pěkném parku.
Přesto, že jde o malé lázně, mají ubrousky v několika barvách, velikostech i provedeních s výstižným logem „Oáza klidu a pohody nedaleko Prahy“.
Nejslavnější a největší středočeské lázně jsou Poděbrady. Že jsou na srdce, ví asi každý a kdo nezná, zjistí hned z loga „Na srdce jsou Poděbrady“. Ale od roku 1908 léčí i cukrovku nebo pohybové ústrojí. Na počátku 20. století se majitel poděbradského panství Arnošt Filip Hohenlohe ze Schillingsfürstu snažil najít pramen pitné vody. V roce 1905 proutkaři vytryskl z vrtu na nádvoří zámku z hloubky 100 metrů silný pramen minerální vody, pak další tři a v roce 1908 byly založeny lázně. V roce 1919 je od města převzala nově vzniklá akciová společnost, pak to byly státní lázně a od roku 1992 opět Lázně Poděbrady a.s.
Ubrousků měly a mají lázně dost ze všech období. Jako československé státní lázně, ubrousek se srdcem a pramenem ze 60. let je velmi výstižný, ubrousky s hlavou krále Jiříka z Poděbrad v modro-bílém provedení jsou v české i latinské verzi.
Mariánské Lázně znaly prameny již ve středověku. V roce 1528 za krále Ferdinanda I. zkoumali složení vody. První lázeňský dům byl postaven u Křížového pramene v letech 1805-7. O 5 let později založil opat kláštera v Teplé Karel K. Reitenberger obec Mariánské Lázně. V roce 1818 vrchní purkrabí F.A. Libštejnský vydává výnos, jímž jsou lázně již veřejné. Dále byli povolání odborníci z řad stavitelů, architektů a zahradníků. Z nich nejslavnější Václav Skalník, který vytvořil město s parkovou úpravou, je zde velmi známý dodnes. V roce 1865 byly Mariánské Lázně výnosem císaře Františka Josefa I. povýšeny na město. Pak se již začaly sjíždět na léčení svých neduhů slavné osobnosti, J.W. Goethe, G. Mahler, F. Nietsche, F. Kafka, R. Kipling, M. Twain, T.A. Edison, anglický král Edward VII. a mnoho dalších. Od roku 2021 jsou lázně zapsány do mezinárodního světového dědictví UNESCO.
Papírových ubrousků je spousta, hlavě z hotelů, často jsou v modro-bílém provedení. Zajímavý je ubrousek z doby, kdy některé lázeňské objekty provozovali Maďaři a hotely spadaly pod síť Danubius hotels.