Toto číslo mladším lidem nic neříká, ale v minulosti to bylo označení známého
Moskviče 408 ze Sovětského svazu, vyráběného v letech 1964 až 1975. Různými
úpravami vznikly i typy 412, 427, 433, 434, 2137, 2140, IŽ a jiné.
Ač to byl sovětský automobil, jeho první model vznikl v roce 1968 ve Francii ve
firmě Dinky, tento kovový model v měř. 1:43 se prodával v papírové krabičce. Jeho
výroba se stala inspirací pro výrobu kovových modelů v Sovětském svazu, taktéž
v měř. 1:43.
V továrně Tantal v Saratovu dlouhé roky vyráběný kovový model 408 měl otvíratelnou kapotu a pod ní je i zmenšenina motoru. Jelikož se k 408 přidaly do výroby i modely 412, 427, 433 a jiné, mající buďto motor 1300 či 1500 ccm, byla do modelů dávána i jiná zmenšenina imitace motoru. Když se na skutečných autech objevovaly jiné masky s jedním, respektive dvěma kulatými světly či světly obdélníkovými, toto se projevilo i na modelech. Modely měly precizní zpracování podvozku s imitací pérování. Modely se vyráběly ve velké škále odstínů, aby se zvětšilo množství variant, byla použita spousta samolepek a auta byla tak vyráběna i k různým výročím a pro národní firmy. Doplňků modely moc nedostávaly, jen zahrádku a několik druhů majáků pro policejní a hlídkové varianty.
Modely se prodávaly i u nás v omezeném množství, jen ve vybraných prodejnách, například v Praze v „Čajce“ v prodejně sovětských výrobků za 27 Kčs. Všechny modely byly v papírové krabičce s průhledem. Zpočátku byly krabičky pro určitý model, později o něco větší krabičky pro všechny vyráběné typy stejné.
Jelikož neexistuje žádný katalog produkce, jsou jediným zdrojem dvě brožury vydané v minulosti KSK, napsané pány Provazníkem, Trhlíkem a Procházkou. V dnešní době vznikla i brožura vydaná firmou Auto Models o modelech Moskvič a druhá o Ladách, škoda že další nevzniknou. Díky těmto podkladům můžeme získávat informace pro dnešní sbírání. Zajímavostí těchto modelů je, že byly na spodku i typy číslovány, model 408 – A1 a třeba model 426 – A3.
Model Moskviče 408, spíše tedy plastová hračka o délce 10,4 cm, byl vyráběn krátkou dobu i v Československu ve firmě Směr. Jelikož u hračky chtěli zdůraznit tzv. zadní křidélka na blatnících, která se určitě špatně odlévala, moc dlouho se ve výrobě neudržel a je tudíž dnes velkou vzácností.
Nejznámější knihou o moskvičích je „Muži motory a maratony“ od Miloše Kovaříka z roku 1973. V knize autor popisuje zážitky závodníků při závodě Londýn – Sydney v roce 1968. V knize je i zmínka o používání modelů Moskvič při významných událostech, který jako dar při závodě dostala významná osobnost, jako například David Alfar Sigueiros, slavný mexický malíř. V knize je zmínka, že dostal Moskviče 412, ale podle fotografie v knize je mu předáván francouzský Moskvič 408 od firmy Dinky.
Moskvič byl tak častý dopravní prostředek, že se dostal i na poštovní známky. Skutečný Moskvič 408 či 412 se stejnou karoserií, lišící se jen motorem, po silnicích již není vidět. Pro sepsání tohoto příspěvku do Sběratele mne inspiroval červený Moskvič 412 u jednoho mého známého.