Ze starých pohlednic Benátek
Autor: Milan Degen <(at)>, Téma: Pohlednice, Vydáno dne: 22. 08. 2021Italské Benátky jsou město postavené na moři, resp. je to město, které se jakoby
vznáší mezi mořem a nebem. Žádné jiné město na světě nestojí na takových základech
– na dřevěných pilotách, zaražených do dna mořské laguny. Souvisí to již se
vznikem osídlení na místě dnešního města, kdy se zakladatelé z kmene Venetů (či
Benetů) rozhodli z bezpečnostních důvodů, resp. pro lepší obranu a ochranu, usadit
právě zde (již v 5. století). Pevnina tehdy čelila nájezdu barbarských hord a v takovém
terénu nemohla uspět žádná invaze. Nakonec tu bylo vybudováno město
(počátek v období stěhování národů) na řadě ostrovů a ostrůvků v mělké laguně
(kolem tisíce takových míst), a to na statisících, později spíše milionech pilot.
V 9. století získali dva benátští kupci v Konstantinopoli ostatky sv. Marka (mučedníka a papeže) a přivezli je do Benátek. Pro ně bylo třeba vystavět důstojný chrám. A tak v roce 828 začala výstavba baziliky sv. Marka v byzantském slohu, který si uchovala dodnes. Sv. Marek se časem stal státním kultem Benátek, které přijaly i jeho znak – okřídleného lva. Ostatně Benátky byly někdy označovány za Republiku sv. Marka.
Město nemělo sice pozemkové a surovinové zázemí, avšak bylo výhodně orientováno na obchod s Byzancií a východním Středomořím. Navíc Benátčani byli obratnými diplomaty. Svůj obchod ale museli chránit, takže záhy budovali válečné loďstvo a na strategických místech ve Středomoří stavěli četné vojenské základny a obchodní osady. Časem se staly bohatou patricijskou republikou v čele s voleným dóžetem (prvně zmíněným v roce 697) se značným vlivem právě na východní Středomoří. (Dóže byl hlavou státu; jeho symbolem byl dóžecí roh – corno dogale.) Ve 13. století se Benátky podílely aktivně na organizaci křižáckých výprav a dokázaly dlouhá léta odolávat tlaku rozpínající se Osmanské říše.
Vrchol benátské moci spadá do období středověku, konkrétně do přelomu 15. a 16. století. Současně se stalo i metropolí výtvarného umění a vůbec střediskem kultury. Navíc v roce 1527 do Benátek emigrovali římští umělci po vydrancování Říma vojsky Karla V. (malíři, architekti, sochaři aj.). V uvedené době i v dalších stoletích – 17. a ještě v první polovině 18. století byly Benátky obchodní i námořní velmocí a mj. také střediskem sklářství (např. známá benátská zrcadla). V době největší slávy se však mluvilo nejen o zvláštním půvabu města, ale také o epicentru zhýralosti. Chcete-li, jako o Sodomě a Gomoře.
Poté následoval úpadek v důsledku stálé turecké expanze spojené s obsazováním benátských vojenských a obchodních základen v zahraničí, objevem nových lodních cest, např. do Asie, Austrálie, Tichomoří, atd. V roce 1797 město obsadili Francouzi, posléze na čas připadlo Rakousku, po bitvě u Slavkova opět Francouzům, v roce 1815 po pádu Napoleona opět Rakousku, až nakonec v roce 1866 Itálii.
Ulice města zde určuje moře, takže veškerá místní doprava je lodní. V tom tkví také hlavní problémy, přestože lodě mají ze zákona určenou rychlost. Jenže pro jejich velké množství, ať již větších lodí, lodiček, gondol, veslic apod., jsou tu časté zácpy zejména v úzkých průlivech. Pohybují se zde lodě policie, pošty, sanitární, pohřební aj. Vlastnit osobní loď je zde ale luxusem. Většina lodí jsou gondoly, které vozí převážně turisty, třeba i včetně dvojic, které tu uzavírají zásnuby či svatby apod.
Gondoly, kterým dávají přednost i místní, se tu projížděly již v 11. století a zpočátku byly různobarevné. Někdy v 17. století ale vyšlo nařízení o jednotné černé barvě, kterou mají dodnes. Jinak na laguně mají další přednost – před motorovými čluny a jinými lodičkami. Gondoliéři musí své řemeslo ovládat dokonale, neboť mají jen jedno dlouhé veslo, kterým celou loďku řídí. Navíc gondoliéři musí znát město dopodrobna, takže by se uživili i jako průvodci. Navíc si i pobrukují či dokonce zpívají. Nadaní pěvci jsou obdivováni stejně jako i město s jeho architekturou, malebností a vůbec atmosférou.
Podle počtu obyvatel patřily Benátky k největším městům již ve středověku. Např. již v 15. století měly 200 tisíc obyvatel. Dnes je jich asi tak třetina, protože se tu žije dráže než na pevnině. Rodilých Benátčanů je ještě mnohem méně, cca 10 až 15 tisíc.
Benátky jsou také sídlem církevního patriarchátu, v Itálii nejvýznamnějšího po římském. A není náhodou, že zdejší patriarchové byli několikrát zvoleni za papeže. Ve 20. století to byli Pius X., Jan XXIII. a Jan Pavel I.
V důsledku současného globálního oteplování, kdy tají ledovce jak v Antarktidě, tak v Arktidě, v Himalájích, v jiných pohořích aj., hrozí dnes Benátkám totální zkáza, pokud se něco zásadního neudělá. Hladina oceánů a moří se totiž zvedá. Navíc oproti předpokladu vědců se rychlost tání zvětšuje, takže není na místě situaci bagatelizovat. Je to realita. Již dnes existují dny, kdy se náměstí sv. Marka a další menší náměstí a ulice ocitají pod vodou. A jsou nazývány „acqua alta“ (vysoká voda), kdy se hladina zvedá až o 90 cm!