Pokud někdo z vás řekne slovo TUŽKA, tak to již bere jako samozřejmou věc, které
není potřeba přikládat nějaký význam. Nikdo se nezamýšlí nad tím, jak vůbec vznikla,
jak se dá vyrobit a málokdo ví něco o tom, jak se tužka vyvíjela.
S tužkou se prvně setkáme v předškolním věku a ta nás provází celý život. Někteří dnešní výtvarníci a spisovatelé si ani nedovedou představit svoji tvorbu bez tužky. Všichni, kteří berou tužku do ruky jako něco obyčejného, či nepotřebného, ani netuší, jak dlouhá a spletitá byla cesta k objevu tužky a jejího vývoje. Tak tedy něco málo k historickému vývoji tužky. Když objevujeme historii lidstva, tak se mimo jiné čerpá z řeckého a římského písemnictví. Dochovaná díla z té doby byla sepisována na papyrusu linkovaném olověnou destičkou zvanou u Řeků „paragraphos“ a u Římanů „plumbum“ a právě v této destičce můžeme spatřovat počátek vývoje tužky. S těmito kousky olova se psalo až do 14. století. V této době byla také badateli nalezena zmínka o „psacím náčiní“, které se podobá již dnešní tužce.
V 15. století byly v Itálii na psaní a kreslení již používány tyčinky ze slitiny olova a cínu. To už byl velký pokrok ve vývoji, neboť vše, co se s nimi napsalo, či nakreslilo, se dalo z papíru vymazat, opravit, což dříve nešlo. První vyobrazení tužky bylo objeveno v knize Konráda Gessnera: „De omni rerum Fossilium genere“ z roku 1565. Tomu však předcházel rok 1564, kdy v dole Borrowdale v Cumberlandu v Anglii byl objeven grafit velké čistoty. Tento objev předznamenal výrobu dnešní tužky. Borrowdalský grafit byl dobýván ve špalcích a tyto byly rozřezány na tyčinky, které se obalovaly dřevem. Toto znamenalo převrat v psacích pomůckách. Poptávka po nich byla v Evropě obrovská a tomu odpovídala i jejich cena. Hned nato byla výroba těchto tužek prohlášena v Anglii monopolem, rovněž tak i těžba grafitu. Vývoz grafitu byl pod přísnými tresty v té době z Anglie úplně zakázán. Toto však trvalo necelé jedno století a důl byl vytěžen.
V jiných státech Evropy se podařilo nalézt ložiska grafitu a v plné míře se projevila výroba tužky. Vzhledem k surovinám se vývoj ubíral k úsporné výrobě tužky. Začal se používat jemný práškový, či mletý grafit a ten byl míchán s různými pojidly jako: klih, vizín, tragantem a jinými látkami, tak aby bylo možno vyrobit tuhu, nebo také pálením se sírou nebo s antimonem. Pálení grafitu s antimonem byl nejlacinější způsob výroby tuhy, ale ta byla horší jakosti a hlavně byla křehčí než původní tyčinky tuhy Borrowadalské. Tento způsob výroby se však udržel až do konce 18. století.
V roce 1795 Francouz Conté v Paříži, po různých pokusech, stanovil výrobní metodu k výrobě tuhy, která se dala použít na psaní i kreslení, neboť byla dostatečně pevná.