V letošním roce se v mé sbírce kalendáříků objevilo plno nových exemplářů s obrázky
kaktusů, nejčastěji byly od různých klubů kaktusářů, které slaví výročí svého
založení.
Takovýchto sdružení je rozeseto po celé republice nespočet, snad v každém
větším městečku se pěstitelé těchto rostlinek sdružují a připravují různé výstavy
a publikace. Přinášejí tak radost nejenom sobě, ale i těm, co kaktusy pěstovat
chtějí, ale nemohou. Důvody nemožnosti provozování takového koníčka mohou být
jak časové, prostorové nebo spočívají v nezpůsobilosti jedinců. Mezi takové druhy
nešiků se bohužel řadím i já. Vždycky jsem obdivovala tyto trnité krasavce a přála
jsem si je mít doma a čas od času se kochat jejich nádhernými květy.
Co všechno kaktusu dát, aby krásně kvetl, mi bylo vysvětleno bezpočtukrát. Třeba taková rostlinka Mammillaria spinossisima, která většinou kvete každému a každý rok. Literatura uvádí, že je to prakticky nezničitelná rostlina a je doporučována začínajícím kaktusářům. To ovšem pisatelé neznali mne, ničitelku těchto půvabných pichláčů. Moc mě to mrzí, ale pro mne je jistě lepší uchovávat kaktusy pouze na obrázcích. Sice těch živých také pár mám, ale po dnešní důkladné prohlídce jsem opět zjistila, že další odchod do kaktusového nebe se už chystá. Zkusím tedy alespoň ještě něco zajímavého o kaktusech napsat.