Tiskové chyby na pohlednicích

Autor: Milan Degen <(at)>, Téma: Pohlednice, Vydáno dne: 15. 02. 2008

Na chybotiscích se vyžívají především filatelisté, a to od vzniku filatelie. A přímo cílevědomě je vyhledávají a profitují z nich, neboť jsou často vysoce ceněny. Pod silnými lupami hledají sebemenší nedotisk nebo čárku navíc na kresbě a o svých poznatcích píší obsáhlé odborné články a dělí se s výsledky svého bádání s ostatními.

S chybotisky se však nesetkáte jen ve filatelii, ale i filokartii, grafice aj. Avšak tiskové chyby, které občas objevíte na pohlednicích a které unikly kontrole výrobních závodů (pokud nějakou, zejména v ranných dobách a potom i ve zlaté éře pohlednic, vůbec měly), nejsou obvykle jen drobné chybičky, ale pořádné chyby, viditelné na první pohled, k jejichž objevení nepotřebujete žádnou lupu. Je ovšem podivné, že tyto zpackané výrobky, neboli zmetky, někdo koupil a poštovně použil. Je možné to přičíst nepozornosti kupujícího, nebo snad jeho přesvědčení, že to tak má být a jinak to snad ani nejde? Těžko říci. Především při koupi většího množství pohlednic se tyto zmetky snadno přehlédnou, jsouce třeba i záměrně přidány mezi dobře vyrobené exempláře. Orazítkování a doručení poštou těchto chybotisků je již zcela pochopitelné, neboť pošta nikdy nekontrolovala obrazovou část pohlednic.

Tiskové chyby na pohlednicích

Jedině snad pornografie by si zaměstnanci pošt asi povšimli a nepustili do oběhu. Jenže ve starších dobách něco podobného nehrozilo. Tím nechci říci, že takové výrobky neexistovaly, ale nebyly obvykle doručovány poštou. Navíc šlo o soukromou výrobu takových pohlednic, převážně na zakázku nějakého movitějšího zhýralce. Ani v současné přesexované době se nakonec s takovými výrobky v poštovním styku běžně nesetkáte.

Stejně jako ve filatelii existují i zkušební tisky ve filokartii. Ty se ostatně musí provádět v každé tiskárně. Správně by se neměly nikdy dostat z tiskárny. Avšak jak víme, tak na stolech filatelistických prodejců je občas objevíte a jsou dost ceněné. Vesměs jde o pašované zmetky z tiskárny, což bylo a snad ještě je trestné. Jenže snaha získat nějakou raritu bez ohledu na finanční náročnost je tak velká, že stojí za to některým méně zodpovědným pracovníkům, aby riskovali. Ve filokartii se zkušební tisky na veřejnosti (burzy, aukce) nevyskytují. A při případném výskytu nejsou v tomto oboru oceňovány, resp. jsou považovány za výrobní metky bez hodnoty, což také ve skutečnosti jsou.

Celý článek naleznete v časopise Sběratel 1/08.