Vznik a historie kalendáře

Při nedávné návštěvě mého 12 letého synovce – vlastně prasynovce – který má krátkou dobu rybářský lístek a který se chlubil fotkami svých úlovků, jsem se i já chlubila svými úlovky rybářských kartičkových kalendáříků. Při vzájemném obdivování se mě klučina najednou zeptal: „A teto, jak vlastně lidi přišli na dny, měsíce a roky? A jak vlastně vznikl kalendář?“ A tetička najednou nevěděla, co říct. Je to ostuda? Nevím. A abych svoji reputaci napravila, tak jsme v dnešní době internetové zjistili, že …

Název kalendář vznikl již ve starém Římě a souvisí se slovem měsíc. Kalenda – novoluní, bylo jedním z hlavních uznávaných nebeských úkazů. Druhá část slova je clare – prohlásit.

A vznik kalendáře? Tak to musíme hodně do minulosti, až k lovcům mamutů, kdy stačilo rozdělení na den a noc. Když lidé začali obhospodařovat půdu, pozorovali opakující se přírodní jevy. S rozvojem obchodu bylo nutné se domlouvat na čas, tím začíná rozvoj astronomie, která sleduje hlavně měsíc a jeho fáze (lunární kalendář). Dny se počítají podle prstů na jedné ruce – malý týden; a s použitím druhé ruky – velký týden. Podle fáze měsíce se počítá 30 dní. Sedmidenní týden podle planet – Merkur, Venuše, Mars, Jupiter, Saturn, Slunce a Měsíc. Podle pohybu Slunce roční období (sluneční kalendář). A další nutnost, získané informace si zaznamenat. První záznamy byly zářezy do větví či uzlíky na řemínkách nebo provazech. Zářezy ani uzle nebyly tím nejpřesnějším měřením, a tak se začaly studovat pohyby Slunce a Měsíce. Začal se používat i název Nový rok, ale jednotlivé národy měly začátek nového roku odlišný. Ale všechny kalendáře měly jedno společné, vycházely ze sledování vesmírných těles, jejich opakování. Střídaní světla a tmy určilo časovou jednotku – den. Nebeský Měsíc od úplňku k úplňku určoval měsíc. Slunce se v průběhu roku objevovalo v odlišných polohách, a tak vzniklo dělení na roky. Starověké civilizace se snažily rok rozdělit na stejné části, ale polohy vesmírných těles se ve stejný den v dalším roce lišily, musely tak k pravidelným měsícům přidávat další různě dlouhá období k srovnání kalendářního času s časem astronomickým. Až Gaius Julius Caesar (46 př.n.l.) prosadil kalendář juliánský. Při pobytu v Egyptě poznal jejich kalendář, který měl 365 dní, 12 měsíců po 30 dnech a ten poslední o 5 dní více. Při přechodu na nový kalendář měl ten dosluhující 445 dní. K rozšíření nového kalendáře přispělo šířící se křesťanství. Podle tohoto kalendáře docházelo jednou za čtyři sta let k odchylce 3 dnů.