Vstupte, prosím! Dobové vstupenky na plovárny

Vstupte, prosím! Dvě slova, která dnes nahlas na návštěvníky často vyhrkne vstupní turniket na bazénech a koupalištích. Historie vstupu je však delší, než by se na první pohled zdálo.

Co člověka napadne, když se podívá na starou vstupenku? Považujete ji jen za kus nezajímavého papíru, který jste našel založený jako záložku v nějaké knize v knihovně, nebo za zajímavé dobové svědectví – třeba i první rande, vzpomínku na dobu (ne)dávno minulou a někdy dokonce za umělecké dílo? Pokud patříte mezi druhou skupinu, pak možná i díky vám mohl vzniknout dnešní příspěvek. Je totiž založen právě na vstupenkách a bude vyprávět nejen o jejich funkci a účelu, ale současně vám připomene zaniklé provozy, do nichž už dnes nevstoupíte, i kdybyste měli sebetrvalejší permanentku.

Definice vstupenky

Vstupenka je doklad o zaplacení vstupného nebo o právu na bezplatný vstup. Vstupenkou se prokazuje právo navštívit určitý objekt, zařízení nebo akci. Pro finanční účely může vstupenka sloužit i jako účetní doklad a být využita v účetnictví jako nákladová položka.

Vstupenky lze využít pro vstup do objektů (například. hrady zámky, kostely, památníky, muzea, technické objekty, rozhledny, nádraží a další, z nichž řada může být označena jí jako kulturní památka), kulturní akce (koncerty, divadelní představení.), sportovní utkání nebo zoologické zahrady a podobně.

Vstupenky na koupaliště

Každá plovárna, koupaliště, krytý aquapark měla i má sepsaný, a hlavně schválený návštěvní řád. Jedním z prvních bodů bývala a dodnes bývá informace, že vstup do areálu je povolen pouze s platnou vstupenkou, nově pak po uhrazení vstupného.

Vstupenky včera

Od masového používání vstupenek zase neuplynula tak dlouhá doba, abychom nevěděli, že klasická papírová vstupenka sloužila jako doklad o zaplacení vstupného, který majitele opravňoval k jednorázovému vstupu do areálu, v našem případě na říční plovárnu, přírodní nebo umělé koupaliště.

Papírové vstupenky se dodávaly do pokladen buď ve štosu, sešitém tzv. na skobu, v sešitu nebo při velké návštěvnost pak svinuté v kotoučích. Ty poslední jsou malé a bohužel i graficky méně nápadité. Byly naopak praktičtější při vyšší návštěvnosti.

Jak vstupenky vypadaly?

Nejběžnější typ jednoduché vstupenky míval kontrolní útržek. Při vstupu do objektu jej obsluha nebo přímo pokladní mohla odtrhnout, čímž znemožnila opakované použití vstupenky. Vstupenkou bez útržku bylo však možno i nadále uvnitř objektu prokazovat zaplacení vstupného. S ohledem na naše dějiny asi nikoho nepřekvapí, že text na vstupence byl v pohraničí nebo během 2.světové války většinou česko-německý.

Celý článek naleznete v časopise

Sběratel 1/24

Ing. Jiří Kouba