Varování o škodlivosti kouření

Již od druhé poloviny padesátých let je všeobecně známo, že cigarety obsahují kromě dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého, sovky dalších substancí, které vážně ohrožují kuřáky na jejich zdraví.

Ve snaze o snížení počtu kuřáků, ke značné nevoli tabákových koncernů, začaly jednotlivé státy již od konce 60. let minulého století postupně zavádět varování, včetně obsahů zplodin v jedné cigaretě. Zpočátku se jednalo pouze o jednoduchá varování, ke kterým začal nesměle přibývat i obsah zplodin.

Průkopníky těchto varování byly USA, Velká Británie, NSR a Austrálie. Následovaly je severské státy Finsko a Švédsko, které jako první udávaly laboratorní rozbory substancí. Švédsko od 70. let mělo dokonce téměř 60 textových variant o škodlivosti. K těmto varováním se až na výjimky /Afrika, rozvojové země, a kupodivu téměř do sjednocení Německa i NDR/ přidával postupně celý svět.

Také Československo začalo používat od poloviny sedmdesátých let jednoduché varování "Kouření škodí zdraví" v Čechách, na Slovensku byla slovenská verze "Fajčenie škodí zdraviu", ke kterému o několik let později přibyl obsah nikotinu a dehtu. Tehdejší obsahy zplodin byly více než dvojnásobně vyšší než je tomu dnes. Toto varování přežilo rok 1989. Po zbývající roky společného státu bylo v některých případech (převážně u cigaret vyrobených v tabákových závodech na Slovensku/ uváděno dvojjazyčné varování "Kouření způsobuje rakovinu/ Fajčenie škodí zdraviu". Po rozdělení republiky a přechodném období šel každý stát svojí cestou. Česká republika používala 4 druhy varování ve spodní části krabičky z obou stran a na Slovensku se přibližně každý rok měnil text varování, které bylo umístěno v rámečku na zadní straně. To vše vydrželo až do roku 2004, kdy vstoupilo v platnost nařízení EU, kdy všechny členské země začaly povinně používat varování v černém rámečku /2 druhy z přední strany a 14 druhů za strany zadní/. Současně bylo také povoleno maximální množství zplodin, které může obsahovat jedna cigareta. Toto varování se v ČR užívá doposud.

Eduard Knopek, KSK 1619