Tkané suvenýrové kalendáře (a jak se tkaly)

Stuhařskou člunkovou technikou tkané kalendáře byly dlouholetým klasickým stuhařským výrobkem, který se začal tkát vždy v listopadu a nejpozději v únoru výroba končila. Tkány byly sériově v n. p. STAP, stuhy a prýmky, Vilémov u Šluknova, na provoze 03/III ve městě Velký Šenov a v závodě Stuha Dobruška. V menší míře na provozech 3/I a 03/II Mikulášovice, ojediněle na Vysoké škole strojní a textilní v Liberci a na Střední průmyslové škole textilní v Jilemnici. Šířka kalendáře, tkaného na provoze STAP 03/III, byla běžně 70 mm, výjimečně 100 nebo 50 mm a délka okolo 25 cm.

Pro objednavatele to byla záležitost reprezentace a charakterizovala výrobní program příslušného závodu, nebo nejznámější památku příslušného města, obce, či některou jinou historickou památku, ale i různé jiné organizace si kalendáře objednávaly pro svoji potřebu.

Utkané množství se pohybovalo od 500 m až do 1.500 m od jednoho vzoru. Každoročně se tkalo okolo 15 vzorů. Každým rokem se tak dostalo na náš vnitřní trh okolo 30.000 suvenýrových tkaných kalendářů. Vlastní kalendárium bylo pro daný rok převážně stejné a rozdíl byl většinou pouze v názvu objednavatele a provedení prezentačního obrázku, jehož předlohu si zákazníci většinou dodávali sami.

Z hlediska výroby se jednalo o dost složitou záležitost. Hlavně v oddělení přípravy výroby, kde si příprava vzoru, jeho nakreslení na šéniový papír a příprava programu (vytloukání karet) a následné utkání na stuhařském člunkovém stavu vyžadovalo dlouholetou odbornou praxi a zkušenost. Základní barevné provedení dodal zákazník a další barevné varianty byly většinou ponechány na tkalcích, kteří s jejich tvorbou měli bohaté zkušenosti.

Použitý materiál:
základní útek Td 100/1
vzorový útek Td 200/1
osnova Td 120/1

Osnova byla vždy stejná (2 krajové cívky po 10 nitích a 4 osnovní cívky po 92 nitích). Celkový počet osnovních nití 388.

Dostava 30 základních útků na 1 cm, tzn. v případě šestibarevných částí kalendáře až 180 útků na 1 cm. Vzor sestával z maximálně 6 barev. Na stavu byly šestistové žakarové stroje.

Poté co kreslírna (desinatura) obdržela návrh zákazníka, vložila tento do epidiaskopu, v temné komoře promítla na dostavě osnovy a útku odpovídající šéniovému papíru obtáhla co nejpřesněji obrysy vzoru. Tento potom vodovými barvami vykreslila a doplnila příslušnému vzoru odpovídajícími vazbami osnovy a útku. Po spočítání všech nutných údajů převzala patronu (vzornici) vytloukárna karet.

Šeniový papír, nebo se dá použít i český výraz vzornicový, je papír s vytištěnými malými čtverečky či obdélníčky, které odpovídají přesně poměru počtu podélných nití (osnovních) na 1 cm k počtu příčných nití (útkových) na jeden cm a jsou zapotřebí k tomu, aby utkaný vzor vypadal tak jak chceme. V textilu je nejobtížnější utkat kruh, aby to nebyla šiška, anebo aby hlava utkaného státníka byla věrohodná a ne k nepoznání.

Celý článek naleznete v časopise

Sběratel 1/24

Herbert Kögler