Tak trochu jiné Vánoce

Možná jsou letošní vánoční svátky v ohrožení. Už od jara je taková doba podivná, kdy se díky koronaviru střídají dny nouzového stavu s uvolněním a nikdo neví, jaké ty Vánoce vlastně budou. V letech minulých jsme se smířili již s tím, že vánoční svátky jsou na blátě a kdo chce mít ty sněhobílé, musí se přemístit do hor. Teď je to ale jiné, v supermarketech vánoční ozdoby a kolekce sice vystavují už od října, ale zdá se mi, že vzhledem k různým omezením se kouzlo těchto svátků začíná vytrácet.

A jak to souvisí se sběratelstvím? No přece úplně nejvíc, jsou zakázána sběratelská setkání. A jak tvrdí skeptici, lidé se za chvíli nebudou moci potkávat ani s přáteli a nejbližšími. Doufám, že se tyto předpovědi nenaplní. To by pak čas vánoční byl o něčem jiném. Já bych určitě postrádala štědrovečerní oslavu, kdy se sejde celá naše rodina u slavnostní večeře, pak u stromečku a večer jdeme do kostela na půlnoční.

Nějak si neumím představit, že by měl každý být jen sám doma a s ostatními se vidět virtuálně nebo jen slyšet po telefonu. Už vidím naši babičku, jak se připojí na Skype a pustí nám k tomu vánoční koledy na YouTube. Společně si tam pak můžeme prohlížet animovanou vánoční vesničku nebo krásný hrad Santa Clause. Mimochodem, nedávno jsem četla článek o obchodním domě Harrods a ostatních velkých nákupních střediscích v Anglii, jak se připravují na Vánoce. Bylo tam připojeno video s nácvikem, jak používat roušky a dodržovat vzdálenosti mezi dětmi a Santa Clausem, jo a ty roušky byly červené s bílou kožešinkou. Tak jen doufám, že tato móda nedorazí také k nám.

Je mi líto dnešních školáků, kdy jim online výuka neumožní napsat na tabuli oblíbenou rýmovačku: „Vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naši třídu. Kdybyste nám pětku dal, kapr by Vám nechutnal.“ Ještě, že mám svoji sbírku kalendáříků, tam se totiž zastavil čas a já se mohu vrátit zpět do dětství nebo navštívit dobu dávno minulou i země značně vzdálené.

Tak zvu i vás na krátkou procházku časem vánočním, kdy bylo běžné vidět zasněženou krajinu, mohli jste stavět sněhuláka nebo navštívit s početnou rodinou jesličky v kostele.

Vánoční výzdoba ve městě lákala na místní tržnici, kde voněl svařák a mohli jste si koupit malované ozdoby na stromeček nebo ručně vyráběné dárky a neřešili jste, zda máte správné rozestupy.

A protože jsem člověk přející, podělím se s vámi ještě o kalendáříky s Dědou Mrázem, co k nám chtěl přiletět na samoljotu (letadle), partičkou krásných sněhuláků a firemními PF. I když asijským zemím nejsou oslavy křesťanských svátků vlastní, přece jen se v posledních letech můžeme s vánoční výzdobou ve velkých městech občas setkat, tak jako na přiložených kalendářících. Jelikož tyto řádky píšu trochu s předstihem, tak opravdu netuším, jaká opatření nás čekají v prosinci. Avšak pevně doufám, že i v letošním roce si všichni užijeme šťastné a veselé svátky vánoční, a to též všem přeji.

Monika Petrásková