Služební hodinky železničních zaměstnanců – sbírka pana Karla Palána

Motto: „Každý strojvedoucí musí míti ve službě správně jdoucí hodinky, které porovná před odjezdem z výchozí stanice s hodinkami vlakvedoucího.“ (Předpis pro strojvedoucí a topiče – 1. 4. 1947).

Karel Palán nastoupil na lokomotivu jako strojvedoucí v roce 1964. Tehdy ještě platil výše uvedený předpis a služební hodinky dostávali výpravčí, vlakvedoucí a strojvedoucí. Tyto kapesní hodinky byly značky Molnija Iskra Moskva, vyrobeny podle německého vzoru, měly 17 kamenů, byly vodovzdorné a odolné proti nárazu. Na zadním plášti měly označení ČSD a evidenční číslo. Současně k nim bylo možno získat speciální pouzdro, aby se daly nosit jako náramkové.

Ale zanedlouho, konkrétně v listopadu 1965, se předpis o „erárních“ hodinkách rušil a jejich nositelé si je mohli za 60 Kčs koupit nebo je odevzdat ČSD, které je pak prodávalo veřejnosti. Právě tehdy našeho sběratele napadlo, že by bylo škoda, aby takové zajímavé artefakty mizely do nenávratna. Proto je začal od kolegů vykupovat, některé dostal darem, pak se zaměřil na hodinářství nebo antikvariáty. Ještě nedávno se mu podařilo získat zajímavý exemplář od manželky zemřelého kolegy. Sbírka nyní čítá 62 hodinek, z toho 40 dodnes funguje. A mohu na vlastní uši potvrdit, že jejich jemný tikot je pravým balzámem na duši.

Sběratel Palán je ale také velmi důsledný. Když už něco sbírá, chtěl se dopátrat, kdy začalo sledování přesného času na železnici, a kdy začali železničáři tyto služební hodinky dostávat. Podařilo se mu sehnat katalog těchto hodinek z doby okolo roku 1900. Už v té doby si dráha začala objednávat hodinky se svou značkou a emblémem lokomotivy na plášti nebo na ciferníku. U těchto hodinek z doby Rakousko - Uherska byl největší důraz kladen na kvalitu a nárazuvzdornost, však také stály 5,-K, a to byla nějaké hodnota. O tom také svědčí letáky a katalogy i další literatura z té doby, kterou má sběratel k dispozici.

Kromě kompletních hodinek je součástí sbírky sada asi 20 ciferníků, většinou s emblémem lokomotivy. Zajímavá jsou také ochranná pouzdra na hodinky, která si zajištoval a nechal vyrábět každý sám, příp. úprava na náramkovou formu. Unikátem sbírky jsou „Pravé patentní železniční hodinky“, švýcarské od firmy Roskopf, označené jako časoměr.

Důležitým partnerem při takto pojatém unikátním sběratelském oboru je hodinář. Toho má kolega Palán až v Olomouci a jezdí za ním s přestávkami už od roku 1964. Práce je to navýsost jemná, opravy jsou drahé a některé součástky se dnes už vůbec nedají nahradit. Také partnerů, kteří mají podobného koníčka, je zoufale málo, v současné době 2 -3.

Hodnocená sbírka služebních hodinek je velmi precizní, doplněná literaturou. Sběratel má všechny exponáty přehledně uloženy a kdykoliv je může představit. Z těchto důvodů doporučuji udělit diplom Pozoruhodná sbírka při příležitosti 50. výročí založení KSK.

Sběratel sice ve větším rozsahu veřejně nevystavoval, ale na výstavu k 50. výročí založení KSK v září 2015 poskytne velmi pěknou kazetu se šesti hodinkami jako průřez světovou tvorbou – např. od firmy Longines (USA), Standart Doxa (Švýcarsko), nebo Omega – Lonville (Francie).

Ing. Josef Klička