Secesní sklo z Teplicka

Pavilon skla Klatovy připravil pro letošní podzim a zimu další z výstav, které postupně představují různorodost secesní sklářské produkce zejména ve střední Evropě. Smyslem tohoto volného cyklu je ukázat různé tváře secesního skla bezprostředně vedle produkce firmy Joh. Lötze vdova, která je ve stálé expozici pavilonu. Právě tato firma ze sklárny Klášterský Mlýn na Šumavě patřila v evropském i světovém kontextu k těm, jež do značné míry určovaly vývojové trendy – a to jak v technickém provedení, tak ve výtvarném pojetí skla. Během cyklu výstav si tak mohou návštěvníci postupně na jednom místě na vlastní oči porovnat rozdíly a podobnosti.

Středoevropští výrobci dutého skla se v inspiraci secesním stylem vydali kolem roku 1900 různými cestami. Ať již šlo o malované (zejména nápojové) a barevnými zátavami hutně dekorované sklo firmy J. Meyra synovec z Adolfova u Vimperka či vrstvené a probrušované sklo s květinovými motivy firmy Ludwig Moser & synové z Karlových Varů. Dále to bylo malované, broušené a ryté sklo řady novoborských rafinerií či mimořádně zajímavé experimenty s dekorováním povrchu skla firmy Carl Goldberg z Nového Boru. V Jizerských horách vznikalo německou inspirací ovlivněné sklo geometrických tvarů firmy Josef Riedel a mohli bychom pokračovat dále. To byli výrobci, kteří hledali různé cesty v v návaznosti na starší firemní tradici nebo různou inspirací v širším kon textu tehdejšího uměleckého řemesla. A v rámci Evropy nelze opomenout jako výrazný secesní fenomén ani vrstvené a leptané sklo francouzských firem jako Gallé, Daum Fréres (Bratři Daumové), Legras & Cie. apod. Tento francouzský vliv se v českých zemích kolem roku 1900 odrazil v části produkce severočeských skláren Josef Riedel a Harrach v Novém Světě v Krkonoších. A také u šumavské firmy Viléma Kralika syn v Lenoře (zde byly tehdy údajně vyráběny také skleněné polotovary pro francouzské firmy).

Velmi výrazným inspiračním zdrojem ve stylu secese byla však pro mnoho středoevropských skláren vynikající šumavská produkce firmy Lötz. Ovšem sám majitel sklárny v Klášterském Mlýně Maxmilian von Spaun se někde inspiroval a toto někde bylo výrobků amerického skláře a designéra Louise Comforta Tiffanyho, který začal v roce 1896 vyrábět hutně dekorované sklo s irizovanými povrchy – Favrile Glass. A aby nebylo inspiracím konec, tak sám Tiffany byl při návštěvě Londýn okouzlen antickým římským a syrským sklem, na kterém se vlivem přírodních podmínek v zemi vytvořil přírodní iris (korozivní metalic ká vrstvička na povrchu) a právě tato skla ho k novému designu inspirovala. Maxmilian von Spaun se s Tiffanyho americkými skly podrobně seznámil v roce 1897, kdy byla představena na řadě evropských výstav – mimo jiné ve Vídni a v Liberci. Ale již předtím byla od roku 1896 ve sklárně v Klášterském Mlýně vyráběna skla napodobující antické irisy – Olympia a Arcadia.

V roce 1897 si Maxmilin von Spaun uvědomil, že Tiffanyho produkce je jako nový směr pro výrobu jeho podniku velmi vhodná, protože jeho skláři dispo novali potřebnými technickými zkušenostmi. A tak byla na Šumavě záhy vyvzorována nová skla odrážející nastupující secesi. Zejména šlo o dekory Papillon a Phaenomen, které byly zhotoveny technikami obalování skleněných broků respektive opřádáním a česáním skleněných nitek a následně s irizovanými povrchy (umělého irisu bylo tehdy dosahováno vystavením skla za horka pů sobení par sloučenin kovů – např. cínu, železa, mědi, stroncia – ve speciálních uzavřených bubnech). A záhy tato skla slavila první úspěchy a začala být na- podobována dalšími středoevropskými firmami. Geograficky nejblíže to byly šumavské firmy Viléma Kralika syn v Lenoře a Jos. Ed Schmid v Anníně u Sušice. Ale napodobitele našlo toto sklo také za česko-bavorskou hranicí. Zde to byly například firmy Ferdinand von Poschinger v Buchenau (tato firma se inspiro- vala později i produkcí některých skláren z Teplicka) či a Wilhelm Steigerwald v Regenhütte a Schliersee.

Nejvýraznější oblastí, která se nechala inspirovat příkladem firmy Lötz, bylo ovšem Teplicko. Zdejší sklárny často rovněž s podobnou výrobní tradicí, jako měla šumavská sklárna, shledaly nové výtvarné tendence jako mimořádně za jímavý trend produkce a vzhledem k počtu a velikosti skláren v tomto regionu lze předpokládat, že právě tady bylo vyrobeno největší množství hutně deko rovaného a irizovaného českého secesního skla. V akceptaci nových podnětů sehrál významnou roli také lidský faktor. Zkušení skláři totiž přicházeli postupně na Teplicko zejména ze dvou oblastí – ze Šumavy a z Vysočiny, kde procháze lo sklářství dlouhodobou krizí způsobenou zdejší orientací na dřevo jako domi nantní zdroj otopu sklářských pecí. V době, kdy se sklárny přecházely na levnější otop dřevem a stěhovaly se blíž k uhelným ložiskům, nemohly sklárny otápěné drahým dřevem v této konkurenci cenově obstát a postupně byly zavírány. Udržely se jen takové, které produkovaly velmi luxusní exportní sklo s vysokou přidanou hodnotou, ovšem i ty často omezovaly provozy. Mnozí skláři (různého postavení – manažeři, odborníci i dělníci) tak tehdy přicházeli o práci a hledali nová působiště a přinášeli si s sebou i znalosti a zkušenosti.

Celý článek naleznete v časopise

Sběratel 3/24

Jitka Lněničková