Pražská Jubilejní výstava 1908

V roce 1908 od května do října probíhala na pražském Výstavišti „Jubilejní výstava Obchodní a Živnostenské komory“, kterou pořadatelé načasovali k 60. výročí panování císaře Františka Josefa I. Císař se ale na ni nepřijel podívat.

Rok 1908 byl pro něj sice ve znamení oslav jeho nevšedního životního výročí. To vše ale zažíval již při návštěvě Čech v roce 1907, kdy ho v Praze, na Karlštejně a vůbec všude, kde se objevil, vítalo v hojném počtu nejen obyvatelstvo, ale i množství opentlených oslavných bran, ve stylu římských triumfálních oblouků.

Výstavu zahajoval 14. května v Ústředním sále Průmyslového paláce před císařovou hermou následník trůnu arcivévoda Ferdinand d’Este. A to za přítomnosti ministrů vlády, arcivévody Karla Františka Josefa (pozdějšího císaře), primátora hl. města Prahy, pražského arcibiskupa a dalších prominentních osobností.

Restaurace Branického pivovaru a personálem v čele s nájemcem Janem Kamnským. Kolorovaný světlotisk, výhradní dopisnice výstavní, výrobce – Unie, nakladatel patně rovněž D. Kosiner.

Pavilon kinematografu, kde se předváděla filmová technika a promítaly filmy. Kolorovaný světlotisk, nakladatel D. kosiner a spol., tisk Unie.

Výstava se těšila zájmu fotografů a tisku již v předchozím roce - viz např. Český svět, který přinášel záběry z výstavby různých výstavních pavilonů. Bylo na ní zastoupeno množství státních a soukromých firem ze všech možných oborů - bankovnictví, obchodu, školství, poživatin, strojírenství, automobilového průmyslu, dřevařství, klenotnictví, fotografie, chemie, polygrafie, papírenství, pivovarnictví, včetně množství restaurací a ochutnáváren všeho možného. Zvláštní pozornosti se těšila Navrátilova restaurace U slona (resp. restaurace „Pražan“), která se nacházela v útrobách obrovského vymodelovaného slona, nesoucího na hřbetě náklad sudů. Pavilony s občerstvením patřily k nejnavštěvovanějším, podobně jako zábavní atrakce - skluzavka, tobogan. Byly tu pavilony a expozice českých měst, kinematografie, divadlo Uranie, česká dědina s českou chalupou, ale také Habešská vesnice s dovezenými, živými, čistokrevnými Habešany. Ti tu měli bez ohledu na diváky dělat to, co doma v Etiopii - tančit, zpívat, bavit se, vařit, kojit nemluvňata atp.

Autorem výstavního plakátu byl renomovaný malíř Viktor Oliva. Je na něm vyobrazena poloobnažená žena se zlatým vavřínovým věncem na hlavě - patrně představující alegorii obchodu a živností - za ní je panorama Pražského Hradu. Obraz dovedně skrývá i karikaturu císaře. Jestliže si totiž zakryjete obličej ženy, pak černé vlasy na jejím týle vytvářejí siluetu obličeje Františka Josefa ze strany.

Během výstavy se uskutečnil šermířský turnaj (v Ústředním sále Průmyslového paláce), šachový turnaj za účasti mezinárodních velmistrů (například Rubinsteina, Maroczyho, Leontěva, Marshalla, Durase), byly uspořádány cyklistické závody, (avšak na kolech ve stojanech, na nichž závodily i dámy), byly vypouštěny balóny, vypsána loterie, atd.

Podle tisku to byla ale nudná výstava, která skončila v říjnu 1908, víc než měsíc před narozeninami císaře F.J.I (* 30. listopadu 1830). K Jubilejní výstavě bylo vydáno nejméně 200 kusů pohlednic. Tento počet zahrnuje tři velké série pohlednic. První je černobílá světlotisková série podle fotografií výstavního paláce a pavilonů, včetně několika interiérů. Tato série vyšla také kolorovaná přes šablonky. Avšak patrně ne všechny černobílé exempláře byly kolorovány. Tyto dvě série patří k nejhodnotnějším. Třetí velká série byla tištěna technikou barevné autotypie a rovněž přináší podobné motivy, tj. Průmyslový palác s výstavními pavilony, Habešskou vesnici aj.

Tato třetí série se také vyskytuje s řadou soukromých reklamních přítisků, většinou na adresní straně. Autorem některých výstavních pohlednic byl také malíř Karel Šimůnek. Na výstavě také pracovalo několik umělců, kteří do pohlednic jen s malým obrazovým okénkem a tlustším papírem žiletkou vytvářeli všelijaké květiny a text adresátovi. Tyto exempláře jsou samy o sobě originály.

Ze sběratelského hlediska mají výstavní pohlednice (a to z jakékoliv výstavy) značnou výpovědní hodnotu, protože až na výjimky jsou datovány. V oblasti, zejména techniky tisku a frankování, pak mohou sloužit jako srovnávací materiál pro dataci a techniku jiných pohlednic i fotografií.

Po výstavě byly pavilony rozebrány (byly převážně ze dřeva) a některé z nich znovu postaveny. Například divadlo Uranie s velkou zahradní restaurací poblíž Vltavy a Měšťanského pivovaru v Holešovicích. Za 1. Čsl. republiky to bylo divadlo, které často praskalo ve švech, neboť tu účinkovali renomovaní herci, zpěváci a tanečníci.

Uskutečnila se zde i čsl. premiéra operety Rudolfa Frimla „Rosemarie“ v choreografii Marty Aubrechtové - tehdy nejzaměstnanější a nejschopnější v tomto oboru a jiných tzv. lehčích žánrech. Před 2. světovou válkou bohužel Uranie do základů vyhořela.

Restaurace U slona byla vystavěna na zahradě jednoho domku v Selci (Sedlci u Prahy), poblíž železničních kolejí a také zdejší zastávky. Tělo slona se ale nepodařilo vymodelovat do původního tvaru a podoby. Sedlecký slon byl trochu subtilnější. Restaurace byla ale časem zrušena, asi po zestátnění, a chátrala. Slon zde stál snad ještě v 60. letech, ale později už tu zbyly jen části chodidel na betonovém základě. Dnes už tu po této kuriózní restauraci nenajdete ani stopu.

Milan Degen