Numismatické pohlednice

Jednou z mnoha kuriozit pohlednicové tvorby jsou tzv. numismatické pohlednice. Těch kdysi vycházelo značné množství a v řadě sérií. A to přibližně v rozmezí let 1905–1932 a možná ještě déle. Tyto exempláře zobrazují mince konkrétního státu či země a uvádějí momentální kurzy příslušné měny vůči ostatním v přehledných tabulkách, a to v době příslušného vydání (resp. převáděcí tabulky hodnot mincí k měnám jiných států /zemí/). Protože se kurzy v průběhu času měnily, vydavatel tyto tabulky po každé změně upřesňoval, takže vydával stále nové a nové série a pohlednice s aktuálními kurzovními údaji.

Numismatické pohlednice mají zobrazené mince v barvě originální ražby (obecný kov, nikl, měď, stříbro, zlato apod.), vytlačené do polokartonu každého exempláře, a to dost znatelně. Po technické stránce jde až o umělecká díla, takže když se podíváte na takovou pohlednici či pohlednice položené na stole, první dojem je, že jde o skutečné mince. Také proto jsou tyto pohlednice vyhledávané, zejména numismatiky.

Převážná většina pohlednic má barevně natištěnou malou vlaječku příslušného státu či země, jiná větší či velkou vlajku, některé exponáty ji postrádají. Vyskytují se i dvě vlaječky (např. u Transvaalu).

Mimochodem, poslední dobou se objevují různé názvy pohlednic s tlačenými mincemi. A to plastické karty, mincovní karty, kurzovní lístky, případně i embosované karty. Embos je zjednodušeně řečeno proces, při němž do papíru vtisknete reliéf (nebo ornament), a to buď za studena, případně i za tepla. Název je patrně odvozen od současných platebních karet, do nichž jsou vytlačena písmena. Pro numismatické pohlednice, které patří do éry staré pohlednicové tvorby, tyto nové názvy používat nedoporučuji (zejména plastické a embosované pohlednice či karty).

Číslování jednotlivých exemplářů některých sérií je sporadické, alespoň z konvolutu numismatických pohlednic, které mám k dispozici. Navíc exempláře některých států mohou mít stejné číslo. Zjistil jsem to ale jen z kopií averzu numismatických pohlednic (jde o č. 234, které má třeba Německo, Japonsko, Persie, Venezuela – patrně všechny již z éry krátkých adres; je ale možné, že třeba č. 234, měly uvedené státy v určitých sériích /podobně i jiná čísla/). Faktem je, že snad jen kromě I. série (viz níže) se mi systém číslování numismatických pohlednic, pokud nějaký existoval, nepodařilo rozluštit.

Některé státy (či země), které disponovaly větším rozsahem mincí, mají dvě, tři, nebo i více pohlednic a jsou označené římskými čísly (třeba Japonsko I, II; Německo I, II; Egypt I, II, III), z nichž každá má převážně zobrazené jiné mince, třeba také trochu jiná či odlišná data tiskařské firmy, či bez jejího uvedení (patrně v různých sériích různě). První exponáty a série začaly vycházet ještě v éře tzv. dlouhých adres (cca od poloviny roku 1905) a pokračovaly pak v éře krátkých, až snad do první poloviny 30. let 20. století (nebo ještě déle?).

Co se týče vůbec vzniku těchto pohlednic, tak již Sběratel č. 2 v roce 1974 otiskl článek Jiřího Ráce „K otázce vzniku tzv. numismatických pohlednic“ se dvěma čb reprodukcemi těchto exponátů. Rác sice neměl k dispozici ani jeden originál, avšak někde získal rozsáhlý propagační materiál z března roku 1908, vydaný F. Hornungem v souvislosti se subskripcí na emisi „Mince veškerých zemí“. Ten já k dispozici nemám, takže jsem nucen Hornungovy citace převzít z uvedeného článku.