Lepenkové jízdenky

K železnici neodmyslitelně patřily po celou dobu její existence až do nedávné doby lepenkové jízdenky. Jejich vznik se datuje do roku 1837, jejich vynálezcem byl Angličan Thomas Edmondson, přednosta v jedné anglické stanici. Lepenkovým jízdenkám se mezi sběrateli proto říká rovněž edmondsonky. Jednotný rozměr 57 × 30,5 mm se ustálil v roce 1839. Lepenkové jízdenky významnou měrou přispěly k zrychlení odbavování cestujících a velmi usnadnily evidenci prodaných jízdenek a vyúčtování přijatých tržeb.

Sousední Německo lepenkové jízdenky jako alternativu k běžným papírovým jízdenkám zavedlo v roce 1848. V Rakouském císařství, kam patřilo i území 32 dnešního Česka, se objevily až po roce 1860. Používaly je jak státní dráhy, tak i soukromé železniční společnosti.

Soumrak lepenkových jízdenek v Česku nastal koncem 80. let minulého století s nástupem elektronických odbavovacích systémů ARES (ten ale vznikl primár ně pro výdej místenek) a JIPES. Elektronické odbavování se v 90. letech neuvě řitelně pohnulo vpřed, vznikl další systém pokladen AVOS a následně UNIPOK. Používání lepenek se tak začalo snižovat. Další komplikaci pro jejich používání představovalo poměrně časté zdražování jízdenek; zatímco elektronické odba vování si vyžádalo jen přehrání software novou verzí, na lepenkových jízdenkách se ceny musely opravovat ručně. Ve Výrobně jízdenek v Praze na Žižkově se lepenkové jízdenky tiskly naposledy ve středu 12. 1. 2000. Posledním dnem používání lepenkových jízdenek u Českých drah se stala sobota 9. 6. 2001. Le penkové jízdenky se v pravidelné železniční dopravě objevovaly u společnosti Jindřichohradecké místní dráhy (JHMD), tato společnost odkoupila z pražské Výrobny jízdenek stroje a tisk zahájila ve své tiskárně v Kamenici nad Lipou již 24. 3. 2000. Od roku 2004 se na některé relace jízdenek JHMD dalo cestovat i návazným vlakem Českých drah. Před několika lety se však i zde přestaly lepenkové jízdenky používat.

Lepenkové jízdenky našly uplatnění v mnoha zemích světa. Kromě několika asijských zemí, kde byly jízdenky užší, se všude uplatnil jednotný rozměr 57 × 30,5 mm. V současné době se „edmondsonky“ objevují v běžném provozu už jen výjimečně, např. na Srí Lance. Lze ale předpokládat, že i zde brzy dožijí a lepenkové jízdenky se tak stanou pro jednou provždy historickým artefaktem a setkáme se s nimi pouze u příležitostí jízd nostalgických vlaků.

Údaje na lepenkových jízdenkách, jejich vzhled a barevné provedení přede pisovala každá železniční společnost po svém. Jízdenky ale vždy obsahují po řadové číslo, název stanice výdeje, cílové stanice, cenu a vozovou třídu. Tisk se prováděl jednostranně nebo oboustranně. V některých případech se jízdenky rozstřihovaly. To bylo v případě jízdenek v půli dělitelných (každá polovina jízdenky vydaná samostatně měla hodnotu poloviční ceny) nebo jízdenek s ústřižkem (ústřižek v dolní části jízdenky zůstal v pokladně a zbylá jízdenka měla hodnotu poloviční ceny).