JOSEF MÁNES - 200. výročí narození

12. května 1820 – 9. prosince 1871

Jméno Mánes je v naší zemi Pojmem. Jsou jím pojmenovány budovy, ulice, mosty, výstavní síně, spolky atd., ale především reprezentuje rodinu pěti významných malířů doby romantismu 19. století: Antonína, Václava, Quida, Amálii a nejslavnějšího z nich Josefa.

Ten, jako mistr české malby je označován za zakladatele novodobého českého malířství. Již jako patnáctiletý byl přijat na Pražskou malířskou akademii, ale když se jejím ředitelem stal průměrný německý malíř Christian Ruben, odešel odtamtud paradoxně do Mnichova. Jeho další život byl plný dramatických zvratů, zvláště poté, co se hlásil k obrozeneckému dění kolem roku 1848. Tehdejší šosácká, německy mluvící pražská společnost Josefovu umění neporozuměla a teprve za 10 let po jeho smrti, když nastoupila nová generace výtvarníků Národního divadla, se stala Mánesova tvorba vzorem a ideovým programem českých umělců.

Stěžejním dílem Mánesovy tvorby je kalendářní deska ze Staroměstského orloje, odhalená v r. 1866. Na dvanácti medailonech oslavuje Mánes práci českého člověka a rodnou zemi. Nalezneme tu např. hrad Bezděz (březen), Milešovku (duben), podřipskou krajinu s Řípem (květen), Kunětickou horu (srpen) i Český ráj s Troskami (září). Na vnitřních menších medailonech s planetárními znameními zvolil umělec symbolické personifikace lidských a zvířecích figur spolu s rozpustilými dětskými postavičkami. Ty jsou známé z patnácti Mánesových akvarelů s názvem: Život na panském sídle, které zhotovil za svého pobytu na zámku v Čechách pod Kosířem, jako host hraběte Silvy Taroucy. Pro Mánesa bylo Kalendarium na orloji prestižní zakázkou, toužil pro Prahu vytvořit velké dílo. Obdržel za to pouhých 1000 zlatých. Dokonce bylo autorství zpočátku připisováno jeho bratru Quidovi. Po třiceti letech bylo oceněno částkou 30x větší. Dnes je na pražském orloji umístěna již několikátá kopie a originál uchováván v Muzeu hl. města Prahy.

Mánesova tvorba zasáhla do všech oblastí malířství. Byl mistrem v krajinářství, namaloval sérii postav v lidových hanáckých krojích, zajímal se o botaniku, maloval i žánrové a rokokové scény, ale především byl vynikajícím portrétistou.