Japonské panenky

Před dvěma roky jsme navštívili sběratelku panenek, paní Madlu Bálkovou, která se stala členkou klubu. Potěšitelné bylo, že přinesla klubu „věnem“ kvalitní sbírku panenek a zejména „uměleckých panenek“.

Při povídání o panenkách jsme se dostali i k tématu japonské panenky. A bylo to tak zajímavé, že jsme se domluvili na samostatném povídání. Asi tak do roka. Ach bože, jak ten čas letí, již jsou to dva roky a tak konečně plním, co jsme si slíbili. S japonskými panenkami se paní Bálková seznámila při svém angažmá v Japonsku a okamžitě jí učarovaly. Pochopitelně neodolala a obohatila svou sbírku o pár exotických, pro nás unikátních panenek.

Mimořádnost Japonských panenek je hlavně v tradici

Japonsku se 3. března slaví svátek holčiček – hinamacuri. Pro oslavu tohoto svátku se v rodinách po generace předávají nádherné soubory panenek, které se vystavují na čestném místě v pokoji holčičky. Soubor tvoří asi patnáct panenek.

Nazývají se hinanigjo a představují císaře, císařovnu a další dvorany, seřazené podle hodností.

Tradice panenek je v Japonsku velmi stará. Již od starověku sloužily hliněné panenky - sošky haniwase - k náboženským obřadům, jako rituální ozdoby hrobů. Později se staly symbolem svátků a náboženských slavností. V 17. století se tento starý zvyk změnil do podoby, jakou známe dnes. Jen jednou v roce se jimi mohou holčičky pochlubit. Možná právě proto neztrácejí panenky ani dnes své neodolatelné kouzlo.

Jiří Neruda