Jak jsem přestala a opět začala sbírat ...

Papírové ubrousky sbírám od roku 1961, ale teprve v roce 1975 jsem měla možnost uspořádat svoji první výstavu. Nabídl mi ji ve svých prostorách Kulturní dům ROH při Spolaně Neratovice.

V té době jsem měla ve sbírce hlavně ubrousky tuzemské výroby a tak téma a název výstavy byly jasně dané „Papírové ubrousky ČSSR“.

Výstavní sál Spolany byl velký, prosklený, vitríny byly umístěny pod okny. Venku sálalo prudké srpnové slunce, já jsem ubrousky zanechala na výstavě a odjela na několikatýdenní dovolenou do zahraničí.

Jaké bylo moje překvapení po návratu, když jsem místo barevných motivů našla celou jednu čtvrtinu každého ubrousku úplně čistou. „Kvalitní“ socialistický tisk nepřežil horké letní slunce a ubrousky byly vybělené jak prádlo.

Převzala jsem sice svůj první diplom, na němž sice zářil srp a kladivo, ale na tuzemské ubrousky jsem zcela zanevřela.

Zbytek nepoškozených jsem docela výhodně prodala, tenkrát za 500,- Kč , což pro studentku byla částka hodně vysoká. Koupila jsem si za to nové moderní boty a začala sbírat jen ubrousky zahraniční a tuzemské pouze z restaurací, firem, akcí, prostě „s nápisy“, a nechávala je zavřené v krabicích bez přístupu světla.

Vydrželo mi to 35 let. Pokud se mi dostal do rukou ubrousek tuzemské výroby ze 60. – 90. let, hned jsem ho předávala dál. Naštěstí o ně měly zájem buď německé kolegyně, které navštěvují burzy KSK, nebo začínající sběratelky, mladá děvčata.

Asi před třemi lety nastal obrat. Díky propagaci sbírky na dalších výstavách, vytvoření vlastních webových stránek a uvedení mých kontaktů na internetových stránkách KSK coby garanta oboru, jsem začala dostávat až neuvěřitelné množství nabídek na rušené sbírky ubrousků. Až na jednu výjimku (která potvrzuje pravidlo), to jsou sbírky ze 60.-90. let obsahující hlavně tuzemské ubrousky, převážně bez nápisů.

Alena Šedová