Internetové sběratelství kalendáříků na Okounu

V roce 2005 jsem založila na diskuzním serveru Okoun klub „Sbíráme kalendáříky“. Ten nápad nebyl z mé hlavy, navedla mě k němu má kamarádka a též sběratelka kalendáříků Blanka Hodná. Vůbec jsem netušila, k čemu vlastně bude sloužit a zda se mezi sběrateli ujme. Klub vznikl 2. června s podtitulem: „Neseďte stále doma nad svojí sbírkou, pojďte si s námi o ní popovídat, pochlubit se a rozdělit o zkušenosti. Vítejte všichni sběratelé kartičkových kalendáříků!“

Z počátku jsme si představovali, že k tomuto účelu bude klub sloužit. Ke změně ale došlo záhy. O pár dní později už nás v klubu bylo pět a z toho dvě členky měly webové stránky. Vybíraly si kalendáříky mezi sebou ze svých stránek a to mne navedlo k jinému účelu klubu. V té době mi to ale přišlo nemožné. Neznala jsem nikoho z kolegů sběratelů s vytvořenými webovými stránkami. I pro mne to byla velká neznámá. Naštěstí mně nově příchozí členky s vytvořením webových stránek pomohly a já poté pomohla Blance. Své vlastní webovky jsme obě měly už v červenci 2005. Od té doby nastala v mém způsobu sbírání velká změna. Dosud jsem si měnila kalendáříky formou korespondence a návštěvou burz. Korespondence se ale stávala postupem doby finančně nákladnější a nákladnější. Také výměna nebyla moc rentabilní. Sběratel poslal jinému sběrateli balík kalendáříků, ten si něco vybral a zbytek poslal zpět. A naopak. Složitá byla i evidence počtu vybraných a dlužných kusů, a to u spousty sběratelů.

Do klubu jsme začali přibírat nové zájemce pouze s webovými stránkami. Zpočátku jsem pomohla několika sběratelům takové stránky vytvořit.

Nastala nové éra sběratelství. Taková pohodlná. Člověk si uvaří kávu, usadí se do křesla a z pohodlí bytu si vybírá z monitoru kalendáříky. Nestane se to, co je běžné na burze, že si vybere kus, který už má. Pokud si není jistý, podívá se do své sbírky.

Začátky práce s webovými stránky ale nebyly vůbec jednoduché. Je to každodenní práce. Skenovat kalendáříky, upravovat (ořezávat, zmenšovat), vkládat na stránky, popisovat a následně odebírat ze stránek ty kousky, které si vybrali sběratelé. Ale praxí jsme se zdokonalili a již to není problém. Za necelých 14 let se v klubu objevilo 45 sběratelů. Během roku jich bývá aktivních kolem dvaceti. Vybrané kalendáříky ukládáme do krabiček či obálek a předáváme si je na burze. Poštou je posíláme výjimečně.

Praxe ukázala, že jsme museli nastavit určitá pravidla, tedy dodržovat přibližně stejný počet vybraných kalendáříků mezi dvěma sběrateli, nerušit později již uskutečněný výběr, protože sběratel dotyčný kus získal jinde. To přinášelo určité nepohodlí pro protistranu.

V klubu používáme přezdívky, ale všichni se známe osobně z burz Klubu sběratelů kuriozit, protože i další kolegyně i kolegové jsou členy KSK. Můžeme tak využívat těchto sběratelských burz k osobním kontaktům, nejen tedy internetovým. Po celou dobu vládne velmi přátelská atmosféra a při setkáních se cítíme tak nějak spřízněni. To je důsledek téměř každodenního internetového styku. Klub neslouží jen k výměně, i když je to jeho hlavní účel. Motto, které klub stále má, je také plně využíváno. Dáváme si rady a předáváme různé informace.

Díky vlastním webovým stránkám se také všichni svojí sbírkou chlubíme a vystavujeme exponáty, které jsou nám drahocenné. Stránky jsou léta hojně navštěvovány a za loňský rok nás navštívilo v průměru 1786 návštěv za měsíc. Stránky navštěvují i nečlenové, a to v dost velkém počtu.

Kalendáříky sbírám od útlého dětství a mnoho let jsem si myslela, že jsem jediný sběratel kalendáříků na světě. V pubertě jsem objevila i další sběratele a následovalo dlouhé korespondenční období. Jedna obálka za 60,- haléřů, později za 1,- Kč. V 90. letech jsem objevila burzy a vstoupila do KSK, to byl velký skok pro nové přírůstky. No, a nakonec přišlo i sběratelství přes internet. Ve spojení s burzami je to ideální situace. Nesporným kladem jsou i vzniklá přátelství mezi námi „Okouňáky“. Vždy mezi sebou rádi uvítáme další sběratele kalendáříků s vlastními webovými stránkami věnovanými tomuto koníčku.

Marie Chroustová