Historie žvýkačky v SSSR a v Rusku

Před druhou světovou válkou nikdo v Sovětském svazu o žvýkačce neslyšel, kromě několika málo úředníků pro zahraniční věci, kteří měli možnost cestovat do zahraničí. Slovo „žvýkačka“ zavedli sovětští vojáci po vzoru amerických spojenců na začátku roku 1945 brzy nato, v období studené války a tzv. železné opony, co souviselo se západním způsobem života bylo zapomenuto.

V 1. polovině 70. let, kdy evropské země východního bloku začínají s vlastní produkcí žvýkaček, sovětská propaganda nadále trvá na tom, že žvýkačka a zejména žvýkání na veřejnosti je příznakem buržoazie.

Aby byly zachovány hospodářské a vojenské vazby mezi SSSR a spojenci v Evropě, byli zasíláni vojenští specialisté do NDR, Maďarska, Polska, ČSSR a Bulharska. Mimo jiného si také vozili kupony na nákup zboží, které bylo k dostání jen v prodejnách Berjozka (obdoba našeho Tuzexu), také však sladkosti a žvýkačky pro děti. Přestože žvýkačky z NDR se nedaly srovnávat se žvýkačkami Adams nebo Wrigley, byly velmi drahé.

V roce 1946 se situace změnila po rozhodnutí MOV v Moskvě uspořádat OH 1980. Sovětská vláda se rozhodla udělat vše pro to, aby se zahraniční hosté cítili jako doma. Kromě budování nových silnic, hotelů s klimatizací, prodeje světoznámých značek potravin a nápojů, byla zahrnuta i žvýkačka. Nejsnazší způsob byl dovoz, ale brzy odbor ministerstva pro potraviny rozhodl o vlastní výrobě. To byl zlomový bod.

Pouze v krátkém období byly žvýkačky dováženy z Dánska spolu s dalšími komoditami: cigaretami Marlboro, Salem, Beefeater Gin, Red Label whiskey, Coca Cola a výrobce Dandy a.s., Dánsko byl výhradní dovozce. Bylo to znát i na ceně. Zatímco sovětská žvýkačka stála 0,60 rublů, stejná dánská stála 3 ruble. Přesto byl o tyto žvýkačky velký zájem.

Úplně první sovětská žvýkačka byla vyrobena roku 1977 v Jerevanu v Arménii továrnou na výrobu sladkostí a makaronů. Přestože byla označena jako žvýkací guma, se žvýkačkou to nemělo nic společného, protože neobsahovala žádnou chicle. Brzy poté začala výroba vlastních žvýkaček v závodě Sladkosti Tbilisi v Gruzii s tím rozdílem, že měli vyšší kvalitu obalů než výrobky v Jerevanu, špatný přebal, nápis téměř nečitelný. V kvalitě žvýkačky nebyl rozdíl žádný. V roce 1978 byla dovezena první výrobní linka a dána do provozu ve firmě Kalev v Tallinu. Další rok začala vyrábět další linka v Pergele Donf. ve Vilniusu. Oba závody byly nedaleko Baltského moře v Estonsku a Litvě. Dovoz surovin byl tehdy ze zahraničí. Výroba těchto linek byla velmi omezená. Oba závody vyráběly žvýkačky, kostičky, ve třech příchutích – máta, pomeranč a jahoda. Maloobchodní cena byla u všech stejná – 15 kopejek. Kvalita těchto žvýkaček byla již mnohem vyšší a byla srovnatelná se syrskými a tureckými žvýkačkami.

Celý článek naleznete v časopise Sběratel č. 2/09.

Petr Vlk