Bim, bim, ratata, Aerovka červená ...

Letos uplynulo 90 let od chvíle, kdy 7.5.1929 opustil brány vysočanské továrny na letadla Aero nejmenší automobil československé výroby. První sériově vyráběný lidový automobil pod názvem AERO 500 nebo také AERO 10 HP. Ovšem cesta ke vzniku tohoto vozu byla dosti klikatá a trvala 7 let.

Po skončení 1. světové války se začal v celé Evropě projevovat hlad po malém levném lidovém automobilu. Ve Francii to byl Citroën 5 CV, Peugeot 127 R, v Německu Hanomag Komissbrot, Opel Laubfrosch, v Anglii Austin Seven. Tyto snahy se nemohly vyhnout ani mladé Československé republice. V poválečných letech se objevilo několik podivínů, kteří svými projekty představili několik levných vozíků (např. Start, Celka, Pánek, Vaja aj.) Tyto projekty měly většinou jepičí život, ať už kvůli financím nebo technickým problémům.

Zvláštní nezdolnou vytrvalost v tomto směru projevil moravský hulínský rodák Ing. Břetislav Novotný, který byl posedlý myšlenkou vyrobit československý lidový automobil. Už v roce 1922 představil jednoduchý vozík s dvoudobým řadovým dvouválcem a samonosnou otevřenou karoserií, který nazval Novo. Jeho konstrukci si nechal patentovat. Jediný exemplář, na kterém absolvoval několik jízd z Prahy do Brna za svou matkou, představil zástupcům brněnské Zbrojovky, kde se uvažovalo o zahájení výroby automobilů. Zbrojovka Novotného nabídku přijala a Novo se změnilo v Omegu, jak se začal jmenovat vylepšený Novotného automobil. V roce 1923 se prototyp po technické stránce osvědčil a Omega se připravovala do sériové výroby. Protože jméno Omega už bylo registrováno na jiný výrobek, přejmenoval se vůz na Disk, což byl první automobil vyrobený v brněnské Zbrojovce a předvedený veřejnosti na jaře 1924. Ale už na podzim 1924 se začaly množit reklamace na prodané vozy Disk. Nespokojených zákazníků přibývalo a vůz začal být neprodejný. Vedení firmy se rozhodlo výrobu zastavit. Celkem bylo vyrobeno 75 kusů. Jediný dochovaný exemplář vozu Disk je dnes v brněnském Technickém muzeu. Znechucený Novotný opouští Brno a vydává se do Prahy. Tady začíná pracovat na další verzi svého snu o lidovém automobilu a poučen dosavadními nedostatky, vytvoří opravdu zajímavý projekt malého vozu. K realizaci, spolupráci i finančnímu zajištění projektu se spojil s pražským knihtiskařem Kolendou, automobilovým fanouškem. Vznikla tak Továrna na automobily F. Kolenda a spol., se sídlem v Karlíně. Značka nového vozíku vznikla fonetickým spojením začátečních písmem obou jmen Novotný – Kolenda NK, tedy Enka. Představen byl roku 1928. Měl dvoudobý jednoválcový motor a účelnou, velice estetickou karoserii, která velice připomínala teprve budoucí Aero 500. Enky měly dvoumístnou otevřenou karoserii s jedinými dvířky na levé straně a třetí sedadlo bylo vyklápěcí v zádi vozu s rezervou. Později se Enka vyráběla i jako malá limuzína. Technické problémy, které zabily Disk, Novotný odstranil a Enka cenou 23 000 Kč i kvalitou, kterou osvědčila, se stala rychle populární a dobře se prodávala. Vyráběla se ovšem v malých počtech a prakticky ručně.

Popularita tohoto vozíku rostla, a to nemohlo uniknout vedení továrny na letadla Aero ve Vysočanech. Továrna žila pouze z nepravidelných objednávek Ministerstva obrany, a proto výrobní kapacitu doplňovala výrobou sidecarů. Ředitel továrny JUDr. Vladimír Kabeš začal uvažovat o rozšíření výrobního programu stavbou aut. Ing. Novotný dostává lákavou nabídku továrny Aero ke spolupráci při konstrukci malého, ale sériově vyráběného automobilu. Nabídku přijímá a v roce 1928 nastupuje jako konstruktér továrny Aero a ve spolupráci s konstruktérem Josefem Voříškem se pouští do díla. Konstrukce budoucí malé Aerovky navázalo na Enku. Konstrukčně značně vylepšený vůz splňoval po všech stránkách nároky na kvalitní lidový automobil. Jednoválcový dvoudobý motor o výkonů 10 HP, karoserie esteticky velmi vylepšená s jedinými dveřmi na levé straně a třetí sedadlo v zádi s rezervou, elektrický startér, který při spouštění dotykem o setrvačník vydával zvonivý zvuk /odkud lidová přezdívka vozu „prd, prd, cililink“), jinak téměř spartánské vybavení, které se omezilo na minimum. Vůz byl stavěn na dlouhou životnost a skutečně byl téměř nezničitelný. Reklamní slogan „malý vůz na velké cesty“ nelhal. Aero 500 se dodával jako otevřený kabriolet nebo s odnímatelnou pevnou koženkovou střechou. Cena 16 000 Kč i kvalita brzy přilákaly stovky zákazníků. Jeho kvalitu dosvědčovaly i dálkové jízdy továrního jezdce Bohumila Turka jak po Československu, tak i v cizině.

Aero

Po obchodním úspěchu Aera 500 byla jeho konstrukce postupně vylepšována. V roce 1931 se objevuje Aero 662 s dvouválcovým dvoudobým motorem, s dveřmi po obou stranách a novou maskou chladiče. V roce 1932 následuje Aero 1000 se zdvojeným motorem typu 500 o objemu 998 cm3. Dosahoval rychlosti 95 km/h a dostal neoficiální název „silniční štika“. Celokovovou samonosnou karoserii doplnila zvětšená rozdělená maska v sousedství dvou velkých chromovaných reflektorů. Do roku 1934 se malé, ale solidně stavěné Aerovky staly legendou malého československého vozu. Roku 1934 éra malých Aerovek vlastně končí.