Aerodynamický - proudnicový - elegantní …

…tak zněly slogany reklam automobilových továren ve 30. letech minulého století na nové typy automobilů, které se představovaly zákazníkům v dosud nevídaných tvarech svých karoserií.

V našich malých zastaveních nad dějinami automobilu si všímáme zajímavých mezníků této historie. V této kapitole si přiblížíme to, co dělá automobilu kabát. Čeho si všimneme při prvním pohledu na vozidlo? Karoserie! I ona procházela svým vývojem. Jsou si toho vědomi i výrobci modelů automobilů a mnohé zajímavé modely zařadili do svého výrobního programu.

Po úvodních rozpacích, co s tímto novým vynálezem, bylo mnohým celkem brzy jasné, že nahradí dosavadní dopravní prostředek - kočár nebo povoz tažený koňmi. To, z čeho první konstruktéři vycházeli, tedy z kočáru, dalo i první podobu automobilové karoserii. Brzy se však začaly vyvíjet nové tvary karoserie podle které se začaly automobily třídit do kategorií jako landaulet, phaeton, torpedo a zdálo se, že možností, jak bude vypadat automobilová karoserie je bezpočet.

Tuto změnu způsobil technický vývoj, který brzy opouští podobu kočáru a rodí se klasická koncepce automobilu: pevné chassis, motor umístěný vpředu, blatníky, elektrické osvětlení, nárazníky a to vše korunuje karoserie vozu zhotovená na dřevěné rámové konstrukci, které vévodí maska automobilu, typická pro jednotlivé značky.

Toto uspořádání si vyžádalo i nepraktičtější krabicový tvar karoserie. Svým způsobem odpovídal kočáru a vycházel z představ užitkovosti. Prostor, který skýtal, zajišťoval cestujícím pohodlí. Mnohé firmy sváděl až k luxusnímu komfortu. Například interiér karoserie vozu Grégorie Triberline z roku 1910 připomínal pohodlí malého obývacího pokoje.

Krabicový tvar karoserie, tak typický pro automobily z let 1908 – 1929, měl však i své značné nevýhody. Podstatně zpomaloval rychlost vozu. Aerodynamiku a její zákonitosti, kterou vědci začali objevovat, tak také začala ovlivňovat řadu věcí a předmětů. Tato Alfa Ricoti z roku 1914 byla sice ještě brána spíše jako výstřednost, ale ve 20.letech se francouzský technik Ing. Jarray začal vážně zabývat aerodynamickými vlastnostmi vozů.

Zkoumal, jaký vliv má na rychlost vozu tvar jeho karoserie a zda by objevené zákony aerodynamiky bylo možné využít při tvarování nových automobilových karoserií. Při svých zkouškách a pokusech s auty různých tvarů ve vzduchovém tunelu došel k závěrům, že tvar karoserie má mimořádný význam na rychlost automobilu. Ideálně hladký předmět svým jednoduchým tvarem klade minimální odpor vzduchu. Navíc jednoduchost a hladkost tvaru by nutně zvýšila estetický vzhled automobilu. To byly závěry, které Ing. Jarray předal tvůrcům automobilů.

A tak se začal, koncem 20. let, nejprve na papíře, rodit tvar budoucích vozů aerodynamických nebo také proudnicových – jak začaly být nazývány nové tvary karoserií. Automobilové továrny této myšlence zpočátku zase tak příliš nedůvěřovaly a tak nástup této koncepce karoserie nebyl překotný. Teprve první nesmělé pokusy z konce 20. a počátku 30. let ukazovaly, že dosavadní vžitý tvar karoserie se začne měnit. Začalo zaoblování tvarů u blatníků, reflektorů (často i jejich zapouštění do blatníků), masek chladičů a také zádi vozů, kterou často rozdělovala ploutev, která při vyšší rychlosti přitlačovala vůz k silnici.

Automobilky, které prošlapávaly jako první cestu aerodynamickým, zaobleným tvarům, byly většinou známé a renomované značky v Evropě i Americe.

V Německu to byly především Maybach Zepelín, Adler 2,5, Hanomag 1,3, KdF „brouk“. Ve Francii Peugeot 203, 302, 402 a Panhard Dynamic. V Itálii Fiat Topolino, Fiat 508, Lancia Aprilia. V Rakousku Steyer Babby a Stöewer. V USA Chrysler Airflow, De Soto Airflow a Pierce Arrow.

Samozřejmě, že uvedený výčet automobilek a značek je pouze namátkový. Zapomenout v tomto výčtu na české automobilky, by byl hrubý nevděk, neboť se opravdu nemáme za co stydět. Ve 30. letech patřily naše automobilky k průkopníkům nových aerodynamických tvarů karoserií. Již v roce 1931 na pražském autosalonu předvádí prostějovská firma WIKOV svůj model Wikov 35 „Kapka-Krasin“, karosovaný přísně podle zásad aerodynamiky. V roce 1933 se objevuje v kopřivnické TATŘE prototyp Tatra 570, předznamenávající legendární aerodynamické Tatry 77, 87, a 97. ŠKODA uvádí sportovní Škodu Popular Monte Carlo, Škodu 932 a 935. Své aerodynamické modely měly i další naše automobilky – Praga a brněnská Zbrojovka.

Zaoblený tvar karoserie se stal koncem 30. let samozřejmostí a bylo jasné, že vývoj půjde dále. Začátek války tento trend zpomalil, často i zastavil. Poválečná léta však již patřila převážně aerodynamickým zaobleným tvarům. Konec 60. let a léta 70. zaznamenala určitý příklon k tvarům krabicovitým – Renault 8, Fiat 124, Simca 1000 a jiné. Ale je nutno říci, že karoserie těch let nepatří zrovna k těm nejhezčím. Naštěstí karoserie 80. let se vracejí opět k tvarům zaobleným a současné vozy, které vidíme na každoročních autosalonech, svědčí o tom, že tvary karoserií mají před sebou stále nový a nečekaný tvar. Zřejmě rafinovaná jednoduchost tvaru až k prostotě – to je asi budoucí ideál automobilového kabátu. Dokládá to i výrok jednoho z předních automobilových designérů: „Měl by vypadat jako překrojené, natvrdo uvařené vejce. To je ideální tvar po stránce technické a estetické“.

Je sice pravda, že v jednoduchosti je dokonalost a krása, ale co tito krasavci?

Jiří Brož a Jiří Neruda